Ilona Bradáčová

Já jsem Ilona,

travel punkáč a sběrač dobrodružství. Před deseti lety jsem propadla kouzlu (s)low-cost cestování – pomalu a co nejlevněji. Nejenom proto, že jsem věčně smrděla korunou, ale hlavně proto, že jenom tak na mě venku čeká to největší vzrůšo. Vyrážím s domečkem na zádech, pod stan, na gauč k cizím lidem a s palcem hore. Bloudím po (po)divných místech, ztrácím se a zase se nacházím. Toulám se divočinou – nejraději tou dalekou severskou, po lesích, horách i džungli. Dost často taky po českých hospodách.

A protože na moje cesty byli všichni prý hrozně zvědaví a nechápali, kde na to beru, začala jsem o tom všem psát tenhle blog.

Jak to celý začalo

Už od mala se ve mně rodiče snažili rozdmýchat lásku k cestování. To se jim nakonec podařilo, i když asi víc, než zamýšleli…

Začalo to nevinně před více než 10 lety na střední hotelový škole, když jsem jela na praxi do Norska. V zimě. Dvakrát. Bylo to tak neuvěřitelný, že jsem po tom hledala možnosti, jak můžu cestovat víc, i přesto, že jsem byla chudej nevycválanej studentík. Když jsem později zjistila, že jediný, co na cesty potřebuju, je odvaha, už to frčelo o sto šest.

Není důležitý se nepodělat strachy. Ale i s tou hromadou v gatích pokračovat v cestě. Protože pak je to cestování teprve to pravý vzrůšo.

Po kratších i delších cestách po Evropě a nalezení k sobě stejně smýšlejícího blázna, jsem ruku v ruce s přítelem vyrazila i na tu velkou vysněnou – na cestu kolem (půl) světa. Trvala 19 měsíců, během kterých jsme projeli pěkný kus severní, východní a jihovýchodní Asie. Ti, kteří si myslí, že tím to končí, netuší, jak moc jsou vedle. Jakmile s tím člověk jednou začne, už se nejde zastavit.

Island
Norsko

O blogu aneb proč to dělám

Mě osobně dalo cestování nepopsatelně moc. Proto chci motivovat všechny, kteří si, byť jen trochu pohrávají s myšlenkou splnit si sen a (vy)cestovat. I když to nemusí hned být na druhou stranu planety. Sdílím zážitky, co všechno člověk může zažít mimo pohodlí a tepla domova či hotelů. Ukazuju možnosti, jak se dá objevovat svět i bez peněžní částky se spoustu nul i bez práce na dálku. Protože nic není nereálný a člověk dokáže všechno, co si jenom vysní.

Sny jsou od toho, aby se plnily. A život prožil. Naplno.

Kde všude jsem byla

Moje číslo navštívených zemí není nijak závratný. Vracím se často na místa, kde jsem si to zamilovala. Skoro každý rok tak vyrážím do Norska nebo alespoň kamkoliv jinam na Sever. Navíc dávám přednost dlouhodobýmu a pomalýmu cestování, abych místní kulturu doopravdy poznala.

Země, kde jsem nechala svý srdce: Norsko, Island, Japonsko, Malajsie.

A co jsem tam zažila

Pomáhala jsem jako dobrovolník trénovat smečku tažných psů na závody psích spřežení, s chodem šaolinskýho chrámu, gejše v podnikání, chránit přírodu na prťavým ostrově nebo se starat o alpaky.

Stopem jsem projela Island, Norsko, Finsko, Maďarsko a Rumunsko. Cestovala jsem na korbě džípu, kamionem, děravou bárkou i obří lodí, na motorce či Transsibiřskou magistrálou.

Překročila jsem polární kruh a spatřila polární záři, při stanování zažila větrnou bouři, několik dní trekovala v hloubi finských lesů a přecházela hřebeny Karpat. Pozorovala jsem velryby, soby, orangutany i krokodýly ve volný přírodě. Tančila v parku v Hanoji, procházela se po ledovci i černý pláži, dívala se na západ slunce na konci Evropy, mluvila s dětmi ve škole v Číně a dávala si barbeque s americkým raperem.

Hlavu jsem složila na futonu v japonském rjokanu, ve vagonu s padesáti Rusy, na koleji s bandou ožralých fyziků i v chatrči na pláži. Ustlala jsem si na prkně na staveništi, u fjordu i vedle letiště.

Těch vzpomínek je tolik, že i mě samotný to zní až někdy neuvěřitelně. Nádherný na tom je, že to můžeš zažít taky.

 

Stačí si jen přát a jít tomu naproti. 🙂

Kazatelna Preikestolen Norsko

Co mě na cestování nejvíc baví

Co dělám, když zrovna necestuju

Moje druhá, o nic menší, vášeň je tanec. Živím se jako lektorka street dance v taneční škole Voila. Kromě toho hrozně ráda držím v ruce foťák, šplhám do výšek horolezecký stěny (v budoucnu doufám, že i opravdových skal), jóguju, čtu a učím se cizí jazyky. Kromě angličtiny mě moc baví norština. Ja, det er det. A taky miluju pivo. To naše český. Lepší jsem ještě nikde jinde nenašla.

Stopování ve Finsku

K tomu, aby se ti na stránkách co nejvíce líbilo, mi pomáhají soubory cookies. Pokračováním v prohlížení stránek s používáním cookies souhlasíš. Řekni mi víc

Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.

Zavřít