Můj rok 2020
Z cest i ze života

Můj rok 2020: co mi dal, co vzal a co bude v roce příštím

Když se dny přehoupnou do měsíce ledna, hrozně ráda se ohlídnu za tím, co všechno se během uplynulýho roku událo, co všechno jsem zvládla a kam jsem se posunula. A u roku 2020, který, věřím, že byl životní zkouškou pro každýho, zvlášť.

 

Co mi dal a (ne)vzal rok 2020

Jak zpívají Chinaski: „Co tě nezabije, to tě posílí“. A tak i já jsem se snažila události ve světě využít ve svůj prospěch. Úspěchů a pozitivních okamžiků přinesl rok 2020 nakonec víc, než jsem vůbec doufala. Tady je 8 těch, ze kterých mám největší radost.

 

Komplet nový vzhled blogu

Na začátku roku 2020 jsem se s vervou vrhla na úpravu blogu a vytvořila úplně nový vzhled. Blog je teď přehlednější, zajímavější, graficky hezčí, až jsem z něj doteď nadšená. Výběr destinací jsem rozšířila o Dánsko a celkově se víc zaměřila na severský země (hlavně Norsko), který jsou mýmu srdci nejblíž. Stejně jako (s)low-cost cestování. Tuhle rubriku jsem tak rozšířila o několik survival průvodců pro low-cosťáky.

 

Trip do Kodaně

Nedokázali to rodiče, bývalí přítelové, nedostatek peněz, a od cestování úplně mě nezastavil ani koronavirus. Jedna ze dvou zemí, který jsem v roce 2020 „zvládla“ navštívit (a jediná nová, kde jsem ještě nebyla), byla Dánsko. Přenádhernou Kodaň jsem objevovala s kámošem. Jeho přezdívka „mistr Vodka“, kterou na něj volali hosti našeho hostelu vypovídá o tom, jak moc se nám tam líbilo.

Superkilen park, Kodaň

 

Odjela jsem i přes koronavirus pracovat do Norska

Zase. (Jojo, já vím, že existují i jiný země.) I přes všechny oplétačky kvůli koronaviru jsem v létě strávila tři a půl měsíce za polárním kruhem Norska, kde jsem pracovala v kuchyni s těmi nejlepšími kolegy z celýho světa a ve volným čase si užívala hiking divočinou.

Celou bláznivou story najdeš tady – Cesta do Norska v době koronaviru

Alta fjord, Norsko

 

Nafotila jsem (si) polární záři

Nejen, že jsem v Norsku viděla polární záři – a to hned dvakrát na dvou místech – ale poprvé v životě se mi ji dokonce podařilo i (jakž takž) nafotit. K takovým těm supr čupr dech-vyrážejícím fotkám polární záře od profíků mám ještě daleko. Ale spolu s faktem, že jsem poprvé v životě, a ještě za tmy, použila stativ, to považuju za svůj osobní fotografický úspěch.

polární záře Norsko

 

Protančila jsem se do finálního kola konkurzu do muzikálu, který se nekonalo

Dva dny před odjezdem do Norska jsem odhodlaně vtrhla na konkurz na tanečníky do muzikálu Touha. Nejenom, že jsem se protančila do dalšího kola, ale pozvali mě dokonce až do toho finálního. To je sice krásný, jen mi to zkomplikoval fakt, že jsem tou dobou už byla v Norsku. Když už se ale hlásím do něčeho, co se jmenuje „Touha“, nemůžu se jen tak vzdát. Koupila jsem si zpáteční letenky za 10 000 Kč a na pár dní si kvůli tomu udělala svoji první dovolenou v Praze. Abych v den odjezdu zjistila, že se konkurz kvůli koronaviru zrušil, resp. přesunul na neurčito.

 

Shodila jsem 10 kg

Když jsme se v létě 2019 vysekali ve Vietnamu na motorce, Můj rok 2020zřídila jsem si koleno tak, že jsem se na 3 měsíce vyřadila z provozu. Protože jsem prakticky jenom ležela v posteli (moje peprný nadávky tomu nepomáhaly, ať jsem se snažila sebevíc), nabrala jsem tolik, že jsem se cítila tlustá jako konto Billa Gatese. Jen co jsem mohla nohu ohnout o 1°, vrátila jsem se zpátky k tanci, posilku, józe a horolezectví. A přes velký sebezapření jsem si přibrala ještě jeden sport, který jsem vždycky nesnášela. Běh. A ejhle! Kila šla dolů, můj dobrý pocit ze sebe sama nahoru a když jsem o rok později stoupla na váhu, zjistila jsem, že mám 10 kg dole. A víte co? Ten běh není zas tak špatnej…


Zhodnocení roku takhle veřejně jsem udělala jen jednou – Rok 2018 a jeho 21 nejúžasnějších okamžiků


Práce v Decathlonu

Z Dekáče mám všechno – jako opravdu všechno – svoje outdoorový vybavení. Když jsem si po návratu z Norska hledala práci, jevilo se mi jako dobrý nápad, pracovat právě tady. Na pobočce na Zličíně jsem pracovala jen půl roku, než jsem jim zase zdrhla do Norska. Ale jako… ten obchod mám po zkušenosti „zevnitř“ ještě radši. Možná dobře, že jsem odešla. Při každý směně jsem jim to tam chtěla všechno skoupit.

 

Přihlásila jsem se na průvodcovský kurz

Rok 2020 jsem zakončila pro mě velkým krokem. Sbírala jsem k němu odvahu od léta, kdy jsem měla v Norsku čas se hluboce zamyslet, co bych teda vlastně chtěla v životě dělat. Jakože kromě cestování. A vymyslela jsem, že cestování! A tak jsem se předposlední den v roce přihlásila na průvodcovský kurz. Čeká mě půl roku studia, informací, že se mi z toho nafoukne hlava jak Harryho tetě Marge, závěrečná zkouška horší než státnice a jazykový certifikát. Uff… Držte mi palce.

Můj rok 2020
Fotka je asi 8 let stará, z dob, kdy jsem při škole dělala technickou průvodkyni na okružích jízdách po Praze. 😀

 

A co bude v roce 2021?

Předsevzetí jsem si vždycky dávala akorát takový, že si žádný předsevzetí dávat nebudu. Když chce člověk něco změnit, může to udělat kdykoliv a nemusí čekat na 1. 1. Ale PLÁNY… ty na rok 2021 mám! A nejsou zrovna malý. Naopak – letos jsem nijak netroškařila.

 

Na rok 2021 mám 6 velkých plánů:

1. Svatba

Minulý rok nám ji zhatil koronavirus. Letos se nedáme. Bude to malý, v okruhu rodiny a nejbližších přátel a moc krásný.

2. Průvodcovský kurz

Už jsem začala a teda povím vám… jsou to nervy. Takhle pilně jsem nestudovala ani na VŠE. Kurz trvá půl roku a je zakončený nechutnou zkouškou. Jak s tím válčím se průběžně dělím v Instastories. (Update: Takhle vypadal průvodcovskýho kurzu první měsíc.)

3. Anglický certifikát

Když už cítím se, že jsem se ve svých 29 letech konečně naučila anglicky, tak to chci mít černý na bílým. Beztak budu potřebovat potvrzení kvůli průvodcovství.

4. Dostat se do muzikálu Touha

Do finálního kola jsem se dostala.  Teď už jen čekám, až mi dají vědět datum a jsem ready jim tam vytančit duši. Nezastavila mě 3000 kilometrová vzdálenost, nezastaví mě nic.

5. Návštěva Japonska

S žádnými velkými cestovatelskými plány si kvůli situaci s koronavirem nefandím. Ale Japonsko… to bych fakt chtěla. Když jsme tam byli před třemi lety, úplně jsem mu podlehla a nutně se tam potřebuju vrátit. A nejlépe hned.

6. ZAČÍT psát knihu

Uf, a je to venku! Ani nevíte, jak je těžký to napsat nahlas. Už je to sice 3 roky, co jsme se s Jirkou vrátili z cesty kolem půl světa, ale byl to tak život-měnící cesta, že jsem toho plná doteď. A potřebuju to zvěčnit. Netroufám se chvástat, že bych spolu s ostatními plány, který mám tenhle rok před sebou, napsala celou knihu. Ale nejdůležitější je začít. A já už začala.

 

Jak hodnotíte rok 2020 vy? A jaký plány máte na letošek? Jestli jste o tom taky sepsali článek, klidně mi ho nasdílejte do komentářů. Ráda si je pročtu. 🙂 

Pošli to dál:

2 komentáře

  • K

    Pevně věřím, že se ti podaří zamakat na všech vytyčených cílech a snad se podaří i většina (nebo dokonce všechno) do konce roku splnit 😉 Obzvlášť s tím muzikálem držím pěsti!
    Mým hlavním cílem je dopsat bakalářku a zmáknout státnice a přijímačky, zbytek roku bych pak chtěla věnovat zdokonalováním svých fyizo dovedností anebo třeba spát pod širákem na nějaké zřicenině 😀 A pokud se mi to konce roku podaří úplést ty vlněné ponožky, budu maximálně spokojená 😀

    • Ilona

      Děkuju! Koukám, tebe čeká pěkně náročný rok. Budu držet palce s bakalářkou, státnicemi i přijímačkami. 🙂 S těmi panožkami pospěš, teď by se ti nejvíc hodily. 😀

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

K tomu, aby se ti na stránkách co nejvíce líbilo, mi pomáhají soubory cookies. Pokračováním v prohlížení stránek s používáním cookies souhlasíš. Řekni mi víc

Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.

Zavřít