průvodce cestovního ruchu
Z cest i ze života

Bude ze mě průvodce…?

Ne zas tak dávno jsem měla svoje vysněný povolání. Když mě po základce opustily myšlenky na automechaničku (po tatínkovi), od střední, a ještě na bakalářským studiu jsem věděla, že jednoho dne chci být průvodce. (Jak jsem se dostala od automechanika k průvodci se mě neptejte.)

 

Moje představa byla, že budu cestovat po světě, a ještě mě za to budou platit. Prostě dream job. (Ještě mě v mým ideálu nějakou dobu nechte, prosím.)

 

Bojuju s angličtinou a ona se mnou

Jenže mi k průvodcovství chyběla jedna dost zásadní věc – cizí jazyk. Moje jazykový schopnosti se tehdy tvořily akorát z polských nadávek a rozumění našim slovenským bratom. S tím bych neokouzlila ani svoji mamku. A tak jsem si po škole musela zahanbeně přiznat, že neumím anglicky ani prd, natož jakýkoliv jiný jazyk. Myšlenku na povolání průvodce jsem proto úplně vypustila z hlavy. Angličtina pro mě byla dlouho velká překážka, kterou jsem myslela, že nikdy nepřekonám…

 

And here I am. Po letech cestování po, půl roce práce v Norsku a průběžným hoštění couchsurferů jsem si najednou uvědomila, že mluvím anglicky. A že rozumím cizincům a oni rozumí mě. Připadala jsem si, jak kdybych objevila Ameriku. Nebo alespoň nějaký malý zaprděný ostrůvek.

 

Ilča se hlásí! Do kurzu

A jednoho dne – bylo to poslední léto v Norsku – když jsem ve volný chvíli přemýšlela, co zas budu dělat, až se vrátím domů do Prahy, jsem si na to vzpomněla. Že jsem vlastně kdysi chtěla být průvodkyně. A jediný, co mi v tom bránilo už mi v tom nebrání. Úplně jsem cítila, jak se mi nad hlavou rozsvítila pěkně žhnoucí  žárovka.

A tak jsem sebrala odvahu a ušetřeny peníze a předposlední den v roce 2020 jsem to udělala. Přihlásila jsem se do kurzu průvodce cestovního ruchu od Prague City Tourism.

 

Čeká mě půlrok nabušených přednášek o historii českých zemí, dějin umění, o památkách Prahy a Český republiky, geografii cestovního ruchu a technice práce průvodce. A než mě vypustí do ulic o tom všem vykládat turistům, musím složit zkoušku podobnou státnicím.

Před první přednáškou jsem byla nervózní jak prvňáček, který jde poprvý do školy. Ale s každou další lekcí jsem z mýho velkýho kroku nadšená víc a víc. Až mám pocit, že takhle pilně a hodně jsem se nevzdělávala ani na vysoký. Tak mi držte palce, ať se z toho nepodělám. 🙂


Update: Tak už po prvním měsíci kurzu mám docela slušně v gatích… 


P. S. Úvodní fotka je asi 8 let stará – z dob, kdy jsem pracovala pro Hop-on Hop-off jako technická průvodkyně na okružních jízdách po Praze. Hrozně bych se chtěla hájit, že jsem zrova měla pauzu, ale svoje boty bych na to nevsadila. Kór ne v týhle zimě. 😀

Pošli to dál:

2 komentáře

  • Nathan

    Napadá mě otázka, jejíž základ vychází z vlastních zkušeností – Kdo všechno tento průvodcovský kurz uznává?

    Zejména u “certifikátů” vystavovaných v České republice bych byl velmi opatrný. Přejedeš do druhého města a budeš si muset dělat další kurz podle tamních norem. Samozřejmě pointou bude akorát vydělat na tobě peníze…

    Každopádně přeji mnoho životních úspěchů a splněných snů. Já si ten svůj plním od loňska, kdy jsem emigroval s manželkou do Kostariky.

    • Ilona

      Díky za upozornění. 🙂 Dělám si kurz průvodce cestovního ruchu, který organizuje Prague City Tourism a je autorizován Ministersvem pro místní rozvoj. Bude mi tak platit pro celou Českou republiku.

      Wow, Kostarika zní báječně. Přeju hodně štěstí, ať se vám tam líbí. 🙂

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

K tomu, aby se ti na stránkách co nejvíce líbilo, mi pomáhají soubory cookies. Pokračováním v prohlížení stránek s používáním cookies souhlasíš. Řekni mi víc

Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.

Zavřít