Práce v Norsku v Karasjoku
Evropa,  Norsko

Moje zkušenost s prací v Norsku

Norsko miluju už od svý první návštěvy v šestnácti letech. Po dvou pracovních stážích a pěti dobrovolnických pracích na farmách jsem se rozhodla, že by bylo fajn si tu taky něco vydělat. A tak jsem si na léto 2019 našla v Norsku práci a letos si to ještě jednou zopakovala. Ne vždycky to bylo jako v norský pohádce, zkušenost to ale byla obrovská a jsem za to ni neuvěřitelně vděčná.

 

Rozcestník, o čem všem ve článku píšu:

  1. Kde jsem pracovala
  2. Jak jsem si práci našla
  3. Kde jsem bydlela
  4. Náplň práce
  5. Jaký to upřímně bylo
  6. Kolegové ze všech koutů světa
  7. Jazyk – potřebovala jsem norštinu
  8. Kolik jsem si vydělala

Kde jsem pracovala?

Celkem 6 měsíců jsem strávila za polárním kruhem Norska v sámském městečku Karasjok, kde žije kolem 1000 obyvatel. Pracovala jsem v tamní útulný, zato nejvytíženější restauraci Kjells kafe jako kuchařka. Když jsem nastupovala, nevěděla jsem, co budu dělat a měla jsem nula – opakuji NULA – zkušeností s vařením.

Kjells kafe, Karasjok Norsko
“Kjellova kavárna”, kde jsem pracovala

Jak jsem si práci v Norsku našla?

Krátká verze je přes známýho.

 

Dlouhá verze je, že jsem obepsala několik farem, 50 hotelů na Lofotech a zkoukla inzeráty ve FB skupinách s nabídkami práce v Norsku. Taky jsem napsala všem mým známým Čechům, kteří v Norsku pracovali, jestli o něčem nevědí. Hned na to jsem to samý udělala s Nory, který znám (po šesti návštěvách Norska přes výměnný pobyty, couchsurfing a dobrovolnictví se jich nastřádalo docela dost). I když jsem tomu nedávala moc šancí, známosti bylo to, co nakonec zvítězilo.

Týpek, u kterýho jsem kdysi byla na 4 dny jako dobrovolník přes Workaway.info, mi odepsal, že by se mu hodila pomoc v jeho kavárně. Tehdy mi to znělo jako pohodová práce (k tomu, jak jsem byla naivní se ještě dostanu). Když jsem se ho zeptala, co tam budu dělat, odpověděl „od všeho trochu“, to mi stačilo a přes messenger jsme si virtuálně plácli.


Jak si najít práci v Norsku – moje tipy z osobních zkušeností – už brzy


Finnmark, Norsko
Vzadu – těch pár domečků – to je Karasjok. Můj norský domov.

Kde jsem bydlela?

Protože jsem tehdy jako dobrovolník týpkovi pomáhala v domácnosti, věděla jsem, že má ložnici navíc. Na frajera jsem mu proto napsala, jestli bych u něj mohla bydlet a kolik mě to bude stát. Řekl 4000 NOK za měsíc, já odpověděla „OK“ a bylo to vyřešeno.

Mým ostatním kolegům ze zahraničí pomohl najít ubytování jinde v Karasjoku a ti platili za pronájem vlastního pokoje 3 – 7 000 NOK na měsíc. Jeden kolega platil 8000 NOK za pronájem celýho domku.

 

Co jsem v práci dělala A.K.A. náplň práce

Po příletu jsem zjistila, že budu vařit. To, že to neumím, jim nevadilo. Během prvních tří dnů jsem se musela naučit připravovat nějakých 30 jídel s norskými názvy jako Løvstek, Pølsebiter, Suoavas, Nakkekotelet, Karbonade, Biffstrimler a další. Čtvrtý den už jsem frčela sama bez dozoru.

Ze začátku jsem měla taháky. Úplně jako ve škole. Po dvou nebo třech týdnech intenzivního vaření už ale nebyly potřeba. Druhý rok se se mnou párali ještě míň. První den mi připomněli, jak se co vaří (překvapila jsem sama sebe, kolik si toho pamatuju), naučili mě nová jídla na menu a druhý den už to nechali úúúplně na mě.

Pracovní doba pro mě jako kuchařku byla 8.30–19.00. Ráno se měnil olej, připravovaly bagety, chlebíčky, pita chleby a dortíky. Přes den jsem vařila objednávky o sto šest. A směnu jsme zakončovali hodinovým úklidem. Pátky a soboty jsme měli otevřeno až do 4 hodin ráno. V tuhle dobu jsem odhazovala pomyslnou zástěru a měnila se na barmanku a míchala drinky, v krajních případech jsem dělala securiťáka.

 


Jak jsem se poprala s cestou do Norska v době koronaviru jsem psala tady.


 

Práce v Norsku
Zleva: Master chef z Česka si místo práce fotí selfie, kolegyně Filipínka krájí sobí jazyky, kolegyně z Ukrajiny se nám stará o čistotu

 

Práce v Norsku
Výjimečně jsem si pátky a soboty v noci zahrála na securitku a krotila ožralý Nory.

 

Jaká byla samotná práce? Upřímně…

Náročná. O to víc, že jsem kuchařinu nikdy nedělala. To, co se jmenovalo v pohodě znějící „kavárna“ byla ve skutečnosti ta nejvytíženější místní restaurace.

První rok jsme restauraci obsluhovali ve třech lidech. Jeden přijímal objednávky a kasíroval, druhý vařil a třetí dělal ten zbytek – roznášel jídlo, uklízel po hostech a myl špinavý nádobí. Všichni jsme ale fungovali spolu a ve výsledku jsme pomáhali tam, kde bylo potřeba. Někdy jsem se tak i dostala za kasu a oprašovala svoji lámanou norštinu.

Když jsem se po roce vrátila, restaurace se stačila ještě víc rozrůst a práci, kterou jsme minulý rok zvládali na směně ve třech, jsme teď v pěti těžce nestíhali.

Během turistický sezony jsem pracovala 10-15 hodin denně 10 až 11 dní v kuse. Pak jeden den volno a celý kolotoč nanovo. Jen za červenec jsem odpracovala 240 hodin. Od června do půlky srpna se u nás dveře nezavřely. Neměli jsme ani chvilku na vydechnutí natož se najíst, a na konci každýho dne jsme všichni padali na hubu.

Sobí pokrmy
Místní specialitka – sob na všechny způsoby: sobí kebab, sobí jazyky na chlebíčkách, sobí polévka

Personál ze všech koutů světa

Nejvíc ze všeho jsem na práci v Norsku milovala ten kolektiv, který se do kavárny v Karasjoku sletěl ze všech koutů světa. Z mých 13 kolegů byli jen 3 Norové, respektive Sámové. Ostatní byli z Polska, Bulharska, Itálie, Lotyšska, Ukrajiny, Švédska, Argentiny, Keni, Filipín a Sýrie. A já z Český republiky. Ze všech z nás se stali přátelé a trávili jsme spolu čas i mimo práci. I když někteří už jsme Norsko opustili, pořád spolu zůstáváme v kontaktu.

 


O životě za polárním kruhem – už brzy


Jazyk – potřebovala jsem norštinu?

Protože jsme byli mezinárodní tým, mluvili jsme mezi sebou anglicky. Jen s kolegou ze Sýrie, který jako jediný AJ neuměl, jsme se dorozumívali hodně simple norštinou (a přes Google překladač).

Všechny potraviny jsme nadepisovali v norštině. Občas se stalo, že jsme mluvili anglicky a mixovali do toho suroviny v norštině. Vznikaly potom paskvily jako „I need to cut agurk,“ „Can you bring me pomfri?“ nebo „He doesn’t want løk.“

Výjimečně se stávalo, že jsem musela jít někoho obsloužit na kasu, kde jsem se s Nory snažila o komunikaci v norštině. Když jsme se dostali do bodu, že jsem nerozuměla, poprosila jsem je, jestli můžou mluvit anglicky. Často to nebyl problém, místní jsou zvyklí, že tady pracují hlavně cizinci. Jen asi ve dvou případech se ke mně otočili zády a odešli.

Část týmu ze všech koutů světa

 

Kolik jsem si prací v Norsku vydělala?

Moje mzda byla 168 NOK/h. Za neděle a noční hodiny byly příplatky. I když jsem smlouvu měla na 160 hodin měsíčně, reálně se moje hodiny pohybovaly kolem 200 h. (Kdybych ale chtěla pracovat míň, nebyl by problém).

Každý měsíc jsem platila 4000 NOK za nájem a zhruba 2000 NOK za jídlo (není to moc, protože v práci jsem měla stravu zadarmo).

Stát si z mojí výplaty bral 50 % (přeplatek na daních by mi ale měli vrátit).

Až na výlet na Nordkapp, občasný dobroty a pivo tam nebylo za co utrácet. Výhodou téhle pustiny je, že tu člověk hodně ušetří.

I když letos kurz norský koruny dost poklesl (dost na to, abych to cítila na výplatě), pořád jsem si za 3 odpracovaný měsíce odvezla moc slušnou částku, o který bych si v Česku mohla nechat zdát, zvlášť jako kuchařka.

 

Máš taky zkušenost s prací v Norsku nebo kdekoliv jinde v zahraničí? Poděl se o ní do komentářů. 🙂

 

Pošli to dál:

2 komentáře

  • Radka

    Mám dotaz – musí v Norsku zaměstnavatel platit povinně příplatky za přesčasy, víkendy, svátky, večery? A pokud ano, dodržuje se to? Celkově (teď nemířím konkrétně na Tvoji práci, ale na zaměstnavatele v Norsku obecně) – stává se, že se snaží zahraniční zaměstnance “natáhnout”? Protože z Islandu mám bohužel s tímto velmi negativní zkušenost a Island je znám tím, že to tam je velký problém… Díky za odpověď.

    • Ilona

      Ano, za neděle, svátky a večerní/noční směny jsou příplatky. Dokonce i za léto. Nemůžu mluvit za všechny zaměstnavatele, ale u nás se to dodržovalo. Taky jsme se kolikrát dohadovali, že chceme jít všichni v neděli nebo na noční do práce. 😀
      S tím “natáhnutím” – lehce podplacení jsme byli. Co říkali zkušenější kolegové, tak Norové by tuhle práci pod 180-200 nok/h nedělali. Pro nás cizince je to i pod tuhle cenu hodně (takže si nestěžujem), zaměstnavatelé to vědí a využívají toho.

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

K tomu, aby se ti na stránkách co nejvíce líbilo, mi pomáhají soubory cookies. Pokračováním v prohlížení stránek s používáním cookies souhlasíš. Řekni mi víc

Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.

Zavřít