Když mě to čapne, dokážu být pěkně nostalgická. Hlavně na konci každého roku se ohlížím za tím, co všechno se v mém životě událo a jaké zkušenosti jsem nasbírala. Loni jsem si myslela, že 2017 byl nejšílenější rok mého života – hlavně proto, že jsme se vydali s Jirkou na cestu kolem půl světa a po pár letech snění jsem konečně založila blog. A i když jsem si myslela že to nejde, rok 2018 byl ještě o něco bláznivější.

První půl rok jsme pokračovali na cestách Asií. Křížem krážem jsme procestovali Tchaj-wan, Čínu, Thajsko, Malajsii, Singapur a Indonésii. Když se blížilo roční výročí našeho kočovného života, shodli jsme se, že nám to na nějakou dobu stačí. A tak jsme se vrátili domů, do naší milované Prahy.

Po návratu se náš život změnil o 180 stupňů. Po oddechnutí jsme se snažili vlčenit zpátky do běžného života. Hledali jsme svůj první společný domov, nové pracovní příležitosti a doháněli čas s rodinou a přáteli, kteří nám tolik chyběli.

Za posledních 365 dní se toho událo tolik jako snad v žádných jiných letech před tím. Byly plné nádherných zážitků, odhodlání, změn, radosti, ale i zklamání, a nových možností. Tady je přelet mými nejúžasnějšími (nejen travel) okamžiky minulého roku.

 

Čína

1. Přivítání roku 2018 při mši v šaolinském chrámu

Díky tomu, že jsme předloňský prosinec strávili v šaolinském chrámu v jižní Číně, příchod roku 2018 jsme oslavili fakt stylově. Po kung-fu vystoupení jsme s čínskými dobrovolníky zamířili do hlavní síně chrámu na slavnostní mši. Během ní jsme se sepjatými rukami zpívali a obcházeli zlaté sochy Buddhů. Na konec jsme si všichni bouchli do gongu a venku vypustili ohňostroj. To si nedovedete představit, jakou radost z těch světýlek Číňani mají. Ještě víc nás bavili, když nám s vážnou tváří ukazovali, jak pod vestou do chrámu propašovali makrónky a jiný sladkosti.

Foto: Yohay Zvi

2. Umrzání na liduprázdné Velké čínské zdi

Byly únorový mrazy, foukal ledový horský vítr, kosti nám chrastily a končetiny odumíraly zimou. Vstávali jsme brzy a hodinu v autobuse poslouchali výklad v čínštině uječené průvodkyně. Ale to všechno stálo za to! Jeden z nových sedmi divů světa jsme měli celý skoro jenom pro sebe.

3. Přežírání se čínskou kuchyní

Čínská kuchyně je prostě ta nejlepší, co jsme kdy jedli. Přiznávám, že ze začátku jsme v Číně byli trochu zoufalí, kde a jak se najíst. Ale když nám náš hostitel Andy ukázal, kam na ta nejlepší jídla, málem jsme se ujedli k prasknutí. Otáčecí stoly, které se prohýbaly pod tíhou pokrmů, vlastní výběr z nekonečný nabídky surovin a přípravu jídla přímo u stolu tady vážně postrádáme.

 

4. Vítání čínského nového roku

Čínský nový rok byl hlavní důvod, proč jsme se na sever Číny hrnuli v těch největších mrazech. Tzv. Spring festival se tu slaví v únoru podle lunárního kalendáře. Jsou to nejdůležitější svátky v roce, a tak si zaslouží pořádný oslavy. Všichni se na ně těší jako malé děti. Rodiny tráví čas spolu, obdarovávají se malými dárky a dodržují tradice a rituály. Výzdoba v ulicích je velkolepá a atmosféra magická. My jsme nový rok na doporučení místních slavili v Xi’anu – ve městě s duší vesnice, kde to nemělo chybu.

Thajsko

5. Jóga na střeše Bangkoku s přáteli a rodinou

V Thajsku nás čekalo jedno velké zpříjemnění cest. Přes půl světa za námi přiletěla Jirkova rodina a jeden z mých nejlepších přátel. Společná ranní jóga na střeše s bazénem a výhledem na Bangkok byly jedny z mnoha nádherně strávených chvil.

6. Nejhorší výšlap s přenádherným západem slunce

Lezla jsem na Trolí jazyk. Šplhala jsem na 17 metrů vysokou horostěnu. Vyšlápla jsem Sněžku. Drápala jsem se s 20 kg krosnou přes Karpaty. Ale 1237 schodů na horu u chrámu Tiger Cave ve 40 °C bylo snad to nejhorší, kam jsem se kdy sápala!

Odměna na sebe ale nedala dlouho čekat. Škrábali jsme se nahoru na horu tak dlouho, až jsme akorát stihli západ slunce. S horami v pozadí, zlatou sochou Buddhy nad hlavou a těmi nejbližšími po boku to byla romatika jako hrom.

7. Krmení slonů

Miluju slony. Setkání s nimi bylo pro mě splněným snem. Nabízeli nám s nimi i koupání. Ale když jsme viděli, jak do jezírka jeden ze slonů vypouští pořádnou koblihu, usoudili jsme, že se bez koupačky obejdeme.

Malajsie

8. Trekování v malajské džungli

V Malajsii jsme objevili čarovný místo. Jmenuje se Cameron Highlands. Centrem je vesnička Tanah Rata, která leží na vrcholcích dvoutisícových hor a je obklopená džunglí a čajovými plantážemi. Když jsem zjistila, kolik tu vede jungle trails, byla jsem ve svém živlu a každý den jsem si alespoň jednu prošla. Bylo to jako nechat se unášet voláním divočiny.

9. Vychutnání si čaje nad čajovými plantážemi

Kdybych měla jmenovat nejkrásnější místa, která jsem kdy viděla, čajové plantáže v Cameron Highlands by byly mezi nimi. A ten čaj z nich byl přímo vynikající! Vychutnali jsme si ho na terase místní kavárny s výhledem přímo na ty největší plantáže Malajsie.

10. Snový život dobrovolníků na ostrově

Na ostrůvku Tioman v Malajsii jsme si vyzkoušeli snový život. Žili jsme v dřevěný chatrči přímo na pláži. Dvacet kroků a byli jsme v moři. Sto kroků na druhou stranu a byli jsme v džungli. Večer jsme usínali a ráno se probouzeli za zvuků šplouchání vln. Byli jsme obklopení partou pohodových surfařů a potápěčů. I když se to ale nezdá, šunky jsme si sem válet nepřijeli. Pomáhali jsme tu jako dobrovolníci s ochranou životního prostředí.

11. Objevování podmořského života kolem Tiomanu

Na Tiomanu si Jirka splnil sen a udělal si potápěčský kurz. Nadchnul se pro to tak moc, že už jsem ho po zbytek pobytu neviděla, protože byl furt pod vodou. Já jsem si vystačila se šnorchlováním. Oba jsme měli pocit, že jsme při proplouvání korály objevovali další kus světa. Vlny vzrušení se dostavovaly hlavně při setkání se žralokem, želvou, sépiemi, mořskými hady nebo slimáky (nudibranch).

Indonésie

12. Nekonečná jízda za nejhnusnějším kostelem

Nebyli jsme v Indonésii na Borobudur, ani na Prambananu, ani na jakýkoliv jiný významný památce. Ale za to jsme byli u kostela, který vypadá jako kuře! Nevim, kde se vzalo, že naše Žižkovská televizní věž je druhá nejošklivější budova na světě, protože kuřecí kostel je na tom podstatně hůř. Jeli jsme sem 3 hodiny na fakt nepohodlném skútru. Ke kostelu kuřeti jsme dorazili skoro za tmy s dřevěnými zadky. Udělali jsme pár fotek a zase jeli 3 hodiny nazpátek. Jop, stálo to za to. Jako každý náš bláznivý nápad. 🙂

13. Surfování na Bali

Když jsme na pláži na Bali viděli ty obří vlny, přišlo nám škoda si na nich nezasurfovat. Já už byla out of budget, ale Jirka si to dal. Čtyři dny za sebou a pak mi odpadnul. Ale prý to bylo skvělý, stihnul ještě říct.

Zpět v Praze

14. Přivítání na letišti

Po návratu do České republiky nás na letišti čekalo to nejúžasnější přivítání rodiny a přátel. Ti blázni měli dokonce vítací transparent a plechovky Plzně. To jsme obzvlášť ocenili, protože dobrý pivo nám v Asii fakt chybělo.

15. Stěhování do našeho prvního společného domova

S Jirkou jsme spolu před odjezdem nebydleli. Nadšení ze společného bydlení tak bylo dvojnásobný. Úsměv nám trochu zatuhnul na rtech, když jsme zjistili ty ceny za nájem. Nakonec jsme přece jen našli perfektní byt a přestěhovali se z okrajů Prahy do jejího centra, do nádherných Vršovic.

 

16. Nový pracovní příležitosti jako externí redaktorka

Během cest jsem znovu objevila svou vášeň pro psaní. Zamakala jsem na sobě, rozhodila sítě a hej! Od minulýho roku můžete moje cestopisný články číst nejen tady na blogu, ale ještě na Cestujeme světem, Cestujeme do Asie, Cestování bez hranic a v časopisu Žlutý.

 

17. Prošmejdíme svět jako blog, který chcete číst

Magazín Avokádo uveřejnil článek “6 cestovatelských blogů, které chcete číst”. Srdíčko mi zaplesalo, když Prošmejdíme svět zařadil mezi ně.

 

18. První školní den mojí neteřinky

Můj synovec a neteř jsou pro mě ti nejúžasnější pišišvoři na tomhle světě. Nenechala jsem si ujít první školní den synovce, nemohla jsem zmeškat ani ten neteřinky. Její radost, když jsem dorazila, stála za víc než všechny letenky světa.

19. Oslava mých narozenin v Rumunsku

Člověk by řekl, že mi rok cestování stačil. Ale to bych nebyla já. V září jsem si k narozeninám nadělila můj dlouholetý sen. Čapla jsem kamarádku a společně jsme z Český republiky vyrazily stopem do Rumunska (a zase zpátky). Navštívily jsme pár historických měst i Drákulův hrad. Ale třešínkou na cestovatelským dortu byl několikadenní trek po hřeben Karpat.

20. První cestovatelská přednáška

Mluvení před lidmi není moje silná stránka. Proto raději píšu. Ale mezi zprávami mi přistála nabídka na přednášku. Dobrovolnické centrum 67 mě pozvalo, abych u nich v Brně vyprávěla o mém dobrovolničení v Norsku, kde jsem přes WWOOF pomáhala s tréninkem na závody psích spřežení. Zatnula jsem zuby a vyrazila. A víte co? Fakt mám pocit, že jsem tam některý lidi nakopla taky vyrazit. 🙂

21. Letenková nadílka pod stromečkem

Asi jsme tak moc mluvili o pokračování v cestování po Asii, až nás Ježíšek vyslyšel a daroval nám jednosměrný letenky do Vietnamu. 🙂 Už to nastiňuje, že rok 2019 bude přinejmenším stejná jízda jako byla dva tisíce osmnáctka. Už teď jsem napnutá jako kšandy, co si na nás tenhle rok přichystá. 🙂

 

A jaký byl váš rok 2018? Taky si děláte ohlédnutí a zhodnocení? Nasdílejte mi je do komentářů, vždycky se ráda inspiruju.

Přelet rokem 2018 a jeho 21 nejúžasnějších okamžiků
Štítky:    

2 komentáře u „Přelet rokem 2018 a jeho 21 nejúžasnějších okamžiků

    • 25. 03. 2019 (17:26)
      Trvalý odkaz

      Kájo, to opravdu byly. 🙂 Na to, že Malajsii jsme ůvodně neplánovali navštívit, je to teď moje srdcovka. 🙂

      Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.