Díky dobrovolnictví jsme se dostali na taková netradiční místa, že už jsme si mysleli, že nás nic nepřekvapí. A ono přece jenom jo. Přes program Workaway.info jsme se v Malajsii ocitli na malém ostrůvku Tioman, kde jsme pomáhali s ochranou životního prostředí.

Po deseti měsících naší cesty kolem půl světa jsme se po Thajsku úplně neplánovaně ocitli v Malajsii. My už to asi ani jinak neumíme. Po týdnu v hlavním městě Kuala Lumpur a týdnu v Cameron Highlands jsme přemýšleli kam dál. A tak jsme otevřeli stránky Workaway.info a rozhodili sítě.

 

Jak jinak, než přes Workaway?

O programu Workaway už jsem se v článcích na blogu několikrát zmiňovala. Protože to je něco, v čem si docela libujeme. Pro nezasvěcený ve zkratce vysvětlim. Jde o dobrovolnický program, kdy si vybereš místo (nejčastěji farmu nebo učení angličtiny) a vyrazíš tam pomáhat jako dobrovolník. Funguje to systémem práce výměnou za ubytování a stravu. Jestli se o tom chceš dozvědět něco blíž, o Workaway píšu více třeba v Jak se finančně řeší cesta kolem světa.

Když jsme po několika odmítnutí už ani nedoufali, přece jen jsme byli pozvaní, ať přijedeme do beach resortu na ostrově Tioman. I když náplň práce na webu nebyla úplně jasná a ostrov vypadal, že je sakra daleko, nelenili jsme a druhý den se vydali na cestu s tím, že se necháme překvapit. Od toho taky cestujeme, abychom objevovali nová místa, no ne?

 

Kde se ten Tioman schovával a co nás tam čekalo?

Ostrůvek Tioman leží u východního pobřeží pevninskýé Malajsie. Pluje se tam 2 hodiny lodí z města Mersing a dost to houpe. Celí zelení jsme se vylodili v centrální vesnici Tekek. Ostrov tvoří z 80% džungle a žije tu kolem 1 000 obyvatel, proto byste tu města jen těžko hledali. Naším útočištěm se pro nás na další měsíc stal malý resort a bar Tioman Cabana přímo na pláži. V naší chatrči jsme usínali a probouzeli se za zvuků šplouchání vln. Tohle místo jsme si hodně rychle zamilovali!

Majitel a náš hostitel Hisham v rámci resortu založil ještě navíc projekt s názvem Rumah Hijau, což v malajštině znamená “zelený (ekologický) dům”. Jeho smyslem je chránit životní prostředí na ostrově. Totiž když byla situace na Tiomanu každým rokem horší a horší a pláže mizely pod nánosem odpadu, Hisham se rozhodl vzít to do svých rukou. A od toho jsme tu byli my dobrovolníci, abychom mu s tím pomohli.

Náš hostitel Hisham a jeho zelený dům Rumah Hijau

Jak se ochraňuje životní prostředí na Tiomanu?

Sbírali jsme odpady z pláže a silnic. Vyráběli koše na třídění a ty pak rozváželi po ostrově. A naopak sváželi už plný koše odpadu k nám. Ručně třídili a recyklovali plasty, sklo a plechovky. Z roztavenýho plastu vyráběli předměty pro další využití – například pletivo, který se využilo právě na výrobu dalších košů. Rozdrcený sklo se lodí vyváželo na moře a poslalo zpět odkud přišlo – na dně mořský.

Odpadu bylo hodně. A to myslím jako že fakt HODNĚ. Takový malý ostrov a člověk jen zírá, kolik se tu spotřebuje flašek, lahví a plechovek. Nepřidává tomu ani jeho poloha. V období monzunů se totiž na ostrov vyplaví obrovský nánosy bordelu z Jihočínského moře.

Nejúpornější prací ale bylo čištění pláže od motorovýho oleje. Ti zmetci rybáři totiž vypouští olej přímo do moře a ten se pak v malých žmolcích vyplavuje na pláže. A když praží sluníčko, olej se rozpouští a vytváří na písku černý povlak. Nechutný.

Na začátku je pořádná nálož odpadu…
…kterou vlastnoručně zrecyklujeme v ručně vyrobeném stroji…
… a takhle vypadá zrecyklovaný plast.
 Na podporu třídění odpadu jsme taky vyráběli koše, které jsme rozmisťovali na co nejvíce místech po ostrově.
Sbírání oleje z pláže byla asi ta nejúmornější práce. Když jsme to konečně posbírali, přišla vlna a vyplavila na pláž další nálož.

Přečti si taky: Jak jsme v Číne žili s šaolinskými mnichy v buddhistickém chrámu


Jak jsme to měli s pracovní dobou?

Když byl nahromaděný odpad vytříděný a zrecyklovaný, šunky jsme si neváleli. V samotným resortu bylo taky co dělat. Pomáhali jsme s house keepingem (úklid pokojů), v restauraci i v kuchyni, obsluhovali a bavili hosty.

Upřímně? První dny, kdy jsme recyklovali odpad, jsme makali jak mezci. Od 8:30 klidně do šesti do večera jsme se topili v plastu, sklu a plechovkách. I když by se “správně” podle pravidel Workaway mělo pracovat jen 4-5 hodin denně. Ale hlavní myšlenka dobrovolnictví je přece chtít pomáhat, že jo? 🙂 Ne si odmakat “svoje” a vypařit se jako pára nad hrncem.
Když jsme to ale během týdne všechno zlikvidovali, už to bylo docela leháro. Pokoje jsme většinou zvládli do oběda uklidit a pak už jsme měli čas jen sami pro sebe. Pak nastala ta nejtěžší otázka. Jít se cachtat do moře nebo jít trekovat do džungle? 🙂

Povinný chill v hamaku při polední pauze 🙂

Na pláž, do džungle nebo kalit?

I když je Tioman malý ostrůvek, možností co dělat tam bylo dost. Jedna varianta bylo moře – koupačka, šnorchlování, kajakování nebo stand up paddle. Všechno je možný. Ale to hlavní, za čím sem míří spoustu lidí, je potápění. Právě Tioman je jedním z nejkrásnějších míst pro vášnivé potápěče. Toho využil Jirka a splnil si svůj sen – udělal si potápěčský kurz.

Další variantou, kterou jsem využívala já, bylo trekování v džungli, která pokrývá skoro celý ostrov. Kromě drzých makaků, jedovatých pavouků a hadů ji obývají i méně obvyklá zvířátka jako velký černý veverky nebo varani. Tras bylo na výběr dost, jen jsem se musela předem informovat, kam (ne)můžu. Některý stezky byly nebezpečný a možný jít jen s průvodcem. Historku, jak se na vlastní pěst vydal do džungle lehkomyslný Brit, kterýho našli po třech měsících mrtvýho a rozežranýho varany, jsem slyšela několikrát.

A protože jsme žili ve fakt super cool baru, kde to nejvíc žilo, po večerech jsme neměli o párty nouze. Hlavně úterky, kdy tu hrála živá hudba a sjížděl se sem kalit snad celý ostrov. Velkou veselici jsme taky zažili na tradiční malajský svatbě, na kterou jsme byli pozvaní. To bylo něco, co jsme nemohli odmítnout.

 

Co jsme si kromě opálení odvezli?

Na ostrově jsme strávili celkem měsíc. Z čeho jsme byli nejvíc paf bylo, když jsme reálně viděli, kolik odpadu se tam vytvoří. A to je Tioman ostrov velký jako Plzeň. O horách odpadu v Číně, Bali nebo Havaji už jsme jen slyšeli z Hishamova vyprávění.

Sbírání a třídění odpadu, ruční recyklace, výroba nových košů, úklid pláže. Nevypadá to, ale někdy to byla dlouhá a úmorná práce. Kor ve vedrech, která na Tiomanu vládnou. Úsměv na tváři nám ale drželi lidi kolem nás, kteří v tom viděli smysl. A myšlenka, že pomáháme tam, kde je to potřeba. 🙂

Na konci vždy zůstává radost z vykonaný práce pro dobrou věc. 🙂

Máš taky zkušenosti s dobrovolnictvím (nejen) v tropech? Poděl se o svý zážitky do komentářů.

Chceš taky vyrazit pomáhat jako dobrovolník, ale nevíš, kde začít? Napiš mi, ráda poradím a nasměruju. 😉

Dobrovolnictví v ráji mezi odpadky

2 komentáře u „Dobrovolnictví v ráji mezi odpadky

  • 17. 08. 2018 (16:04)
    Trvalý odkaz

    Ahoj, můžu se zeptat jak dlouho jste byli na Tiomanu? Dá se dobrovolničit přes workaway i na pár dní?
    díky
    Verča

    Reagovat
    • 18. 08. 2018 (13:07)
      Trvalý odkaz

      Ahoj Verčo,
      my jsme byli na Tiomanu kousek přes měsíc. Kdybys jela na tohle samý místo jako my, tak určitě stačí pár dní. My tam původně jeli na dva týdny, ale líbilo se nám tam tolik, že jsme si to protáhli. Na Workaway.info najdeš i pár dalších míst, kde shání dobrovolníky a píšou, že jim stačí týden.

      Na Tiomanu je ale i spoustu dalších příležitostí. Například tady – http://www.juaraturtleproject.com/?page_id=5 – hledají dobrovolníky na pomoc želvičkám ( i když to už si platíš jako zážitek). Kdybys chtěla na delší dobu, prý do škol neustále shání dobrovolníky jako učitele angličtiny.

      Kdyby tě zajímalo ještě něco víc, co jsem v článku zapomněla zmínit, klidně se ptej, ráda pomůžu. 🙂

      Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.