Dva měsíce v Číně utekly jako Usian Bolt všem svým soupeřům. Hned první večer po příjezdu na jih Číny jsme byli bandou Číňanů přivítáni slovy „Welcome to China! China is fun!“. Načež do sebe všichni kopli pivo na ex. A my po takové době v Číně nemůžeme jinak, než souhlasit – s Číňany je opravdu srandy kopec.

Rychle a zběsile v čínském podání

Čím víc Číňanů, tím větší zábava. Někdy jsem měla pocit, že tohle je motto, kterým se tu všichni řídí. Možná proto se vždycky do auta, nehledě na to, pro kolik osob je určeno, narve jednoduše tolik lidí, kolik se tam vejde. Totiž až po střechu. Vepředu na spolujezdci je vždycky místa pro dva. A ti čtyři, co sedí vzadu mají přece ještě dostatek místa na klínech. Až jsem se skoro divila, že nesedí ještě někdo na řidiči.

Doma jsem si vždycky říkala, že Češi jezdí jako splašení. Ehm, dokud jsem nezažila provoz v Číně. Na čínských silnicích by se Čech musel zbláznit. Kromě toho, že všichni neustále troubí, že jsem z toho po chvíli měla hlavu jak pátrací balón, tak pruhy, přechody a dopravní značky jsou asi jen na ozdobu. Už tak to byl pěkný guláš (mňam, guláš). Ale aby to byla ještě větší sranda, k tomu všemu byly přimíchaný skútry a kola, které si to občas razily v prosti směru prostředkem silnice. To nevadilo, že to byla šesti proudovka.

Ale nebojte, chodci mají taky o zábavu postaráno. Takový chodec je na poslední příčce v dopravní hierarchii. Nebo tam spíš možná úplně chybí. Protože třeba na takovém přechodu pro chodce nemá chodec přednost. Taky tam slyšíte tu logiku? Stejně jako přechod by na tý silnici mohla klidně být nějaká malůvka od tříletýho dítěte. Protože by to mělo úplně stejný účinek. Totiž žádný.

Podobně je to se semafory. Ať si svítí třebas zelená, modrá nebo tam stojí místo semaforu kráva. Ať tak nebo tak, chodec přechází stylem „zavřít oči a mazat, co mu nohy stačí“. Pokud ho auta jenom protroubí a nic ho nesestřelí, jupí, má pro dnešek vyhráno.

Taková běžná jízda autem

Taste mobily, běloši jdou

Na jih Číny jim tam asi moc bělochů nezavítá. Čínští obyvatelé z nás byli tak paf, že jsme byli neustále v hledáčku jejich foťáků a mobilů. Až jsme se tu chvílemi cítili jako Angelina Jolie a Brad Pitt. Hlavně v ten moment, kdy na mě jedna mladá Číňanka vášnivě vydechla, že jsem „sooo beautiful“ a pak z fotky se mnou div neomdlela.

Někteří Číňané se k nám zběsile řítili s jekotem přes celou ulici, mávali rukama nad hlavou a nadšeně s námi dávali selfie. A to minimálně tři. A pak ještě s každým zvlášť. Někteří se zvládali slušně zeptat, jiní na nás mířili svými telefony velice „nenápadně“. Ti, kteří se neodvážili fotit, alespoň zamrzli na místě a civěli na nás s hubou dokořán, dokud jsme jim nezmizeli z dohledu. Zažili jsme dokonce i babičku, která na svůj věk hbitě vběhla do domu, vynesla svoje malé vnoučátko a prstem mu nás ukazovala.

 

Když Číňané snědí vtipnou kaši

U stolu bylo taky vždycky dost legrace. Nudle dlouhé jak týden před výplatou se loví hůlkami. Když už všichni Číňané měli všechno snědeno, nám se teprve podařilo vylovit první sousto. Štěstím bez sebe jsme do toho kousli, načež zbytek nudlí spadl do talíře a omáčka vystříkla na všechny kolem. Číňané jako by si toho ani nevšimli. Možná spíš byli nadšení, že jim pomáháme zasvinit stůl.

Během jídla se srkalo, hlasitě mlaskalo a celkově se vydávaly divný zvuky. Co nešlo sníst, to se vyplivlo přímo na stůl. A smrkalo rovnou na podlahu. Ano,taky jsme byli znechucení.

A že mají zvrácený smysl pro humor i s jídelníčkem. Když na talířích přistávaly marinovaný kuřecí pařáty, ptačí hlavy, hadi, želvy nebo žáby, nevěděli jsme, jestli se máme smát nebo brečet…

 

Konzervace s Číňany

Někdy jsme měli pocit, že celý svět je složen jen z Číny a Ameriky. Běžná konverzace s Číňany totiž vypadala asi takto:
Jakýkoliv Číňan: „Ahoj, jste z Ameriky?“
My: „Ne. Jsme z České republiky.“ Popř. Švýcarska / Izraele / Francie…
Číňan: „To je v Americe?“

Jakmile jsme s nimi ale chtěli mluvit anglicky, jen vrtěli hlavičkami a ptali se, jestli umíme čínsky. Když jsme jim ale zkusili říct „nýhao“, což znamená v čínštině „ahoj“, stejně nerozuměli. Asi špatná výslovnost nebo co. Tak zůstaňme u tý Ameriky.

Číšník v jedné restauraci v Xi‘anu ale zašel ve snahách navázat komunikaci ještě dál. Když jsem mu nerozuměla, co mi to čínsky říká, napsal mi to v čínských znacích na papír. Po mém tázavém pohledu pro jistotu za to dopsal ještě otazník. Asi se ptal, jestli jsem z Ameriky…

 

Jinak Číňané jsou velice přátelský, otevřený a pokud umíte čínsky nebo máte štěstí a narazíte na někoho, kdo mluví anglicky, tak i komunikativní národ. Za dva měsíce v Číně se nám nestalo, že bychom se s nimi nudili. 🙂 A tady je na závěr pár veselých momentů z čínských ulic.

Vyhlášené pekingské kadeřnictví
Názorná ukázka na otázku kam jezdí Číňané na dovolenou.
Elektrické vedení snad v každé čínské ulici
Vytuněný moped

Ještě více zážitků a fotek z Číny včetně Hong Kongu najdeš ve fotospisu To nejlibovější z Číny a Taiwanu.

„Welcome to China. China is fun!“
Štítky:

2 komentáře u „„Welcome to China. China is fun!“

  • 18. 05. 2018 (06:18)
    Trvalý odkaz

    Nádherný, zábavný článok a dobre sa čítal. Cítila som sa priam, akoby som tam bola a všetko to videla. Hehe, fakt skvelé podanie. Určite stojí za to, urobiť si výlet do Číny 😉 Diky. Diky. Diky

    Reagovat
    • 18. 05. 2018 (13:25)
      Trvalý odkaz

      Och, děkuju, až se skoro červenám. Jsem ráda, že článek pobavil. 🙂 Návštěvu Číny bych určitě doporučila každýmu. Je to úplně jiný svět a podle toho pak vypadají i zážitky, které si člověk odtamtud odveze. 🙂

      Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.