Během více jak dvou měsíční návštěvy Číny jsme viděli několik měst. Mezi Hong Kongem, Foshanem, Putianem, Šanghají nebo Xi‘anem samozřejmě nechyběl ani Peking. Hlavní město a král mezi všemi čínskými městy.

Po tom, co jsme viděli už kus Číny jsme byli připraveni na změť mrakodrapů, masy lidí i nedejchatelný vzduch. To všechno tam sice bylo, ale ne v takový míře jako v ostatních zmínených městech. To jsme navíc dokázali odpustit, když jsme zjistili, jaká přehlídka historických památek nás (a další miliony turistů) tu čeká.

Modlitba za dobrou sklizeň v Chrámu nebes

Nádherná Síň modliteb za dobrou úrodu je dominantou Chrámu nebes

Jako první jsme zamířili do Temple of Heaven, v češtině Chrámu nebes. Jeho název může ale být trochu zavádějící. Nejde totiž jen o jeden chrám, ale o rozlehlý park – dokonce dvakrát větší než samotný Zakázaný město – s několika taoistickými chrámy. Jeho dominantou je 31 metrů vysoká kruhová Síň modliteb za dobrou úrodu, která tu stojí už skoro 600 let (od roku 1420)! Za zmínku stojí ještě podobná, ale o něco menší Císařská klenba nebes. Zajímavý byl i Oltář nebes, který ve svých dobách sloužil k obětím bohům.

Původní účel Chrámu nebes spočíval v tom, aby tu měl císař klid a nic ho nerušilo při jeho meditacích. A tak kromě dvou nádherných chrámů zeje obrovský park prázdnotou a po pár minutách procházky začíná být docela nudný.

 

Megalomanské Zakázané město

Stylový název Forbidden City alias Zakázané město nese megalomanský palácový komplex v úplném srdci Pekingu. Červený areál obehnaný zdí se táhne až 1 km do dálky. Svojí monstrózností jen potvrzuje zvláštní zálibu Číňanů v obřích stavbách.

Zakázané město bylo vystavěno ve stejnou dobu jako Chrám nebes a ve svých dobách sloužilo jako sídlo čínských císařů a jejich služebnictvu. Postupně se tu vystřídalo 24 panovníků dynastií Ming a Čching. Obyčejní smrtelníci měli vstup do areálu zakázán a ten, kdo jednou vstoupil dovnitř, už nebylo cesty zpátky. Húúúú, zní to hrůzyplně, že?

Zakázané město už ale dávno není zakázané. Naopak. Útokem ho berou miliony turistů ročně. Dnes se areálu nudně říká Museum Palace. I přes svůj „nový“ neoriginální název je pořád absolutním top Pekingu. To kdybychom vynechali, bylo by to, jako kdybychom jeli do Paříže a nezastavili se u Eiffelovky.

Brána Nebeského klidu s portrétem Mao Ce Tunga

Do Zakázaného města se vstupuje bránou Nebeského klidu s obřím portrétem Mao Ce Tunga. Pána, který je považovaný společně s Hitlerem a Stalinem za jednoho z nejkrutějších diktátorů v historii lidstva. Pro Číňany je ale národním hrdinou, který jim zajistil budoucnost a uctívají ho dodnes.

Hned jak jsme vstoupili, areál nás megalomansky ohromil. Jako slyšeli jsme, že je to velký, ale stavbu takových rozměrů jsme tedy nečekali. Když jsme na druhém konci vystoupili na jednu z mnoha strážních věží, pochopila jsem, proč se tomu říká město. V tu chvíli jsem si dokázala představit, jak moc rozdílné životy lidí byly uvnitř paláce a venku za jeho zdmi.

Tenhle pocit ve mně ještě zesiloval, když jsme se cestou nazpátek proplétali malými červenými uličkami. Měla jsme skoro pocit, jako bychom se vrátili v čase o 600 let zpátky. Možná taky hlavně proto, že tyto části Zakázaného města zejí prázdnotou. Davy čínských turistů s foťáky totiž okupují jen hlavní náměstí s chrámy a do vedlejších uliček už jde jen málokdo. Můžete si tak vychutnat bludiště úzkých uliček skoro sami pro sebe.

 

Náměstí Nebeského klidu – aby těch nebes nebylo málo

Památník Lidových hrdinů na náměstí Nebeského klidu

Chrám nebes, Císařská klenba nebes, Oltář nebes a brána Nebeského klidu nestačí. Aby těch nebes nebylo náhodou pomálu, tak je tu ještě náměstí Nebeského klidu, které je rozlohou 440 000 m² největším náměstím na světě. I když ale stojí před vchodem do Zakázaného města, tedy nejnavštěvovanější památkou Pekingu, rozlehlé náměstí je skoro liduprázdné. Náměstí Nebeského klidu je totiž obehnané plotem a před vstupem na něj si musíte vystát frontu a projít prohlídkou. A to už si člověk rozmyslí, jestli potřebuje vidět Památník Lidových hrdinů v podobě kamenného obelisku a pár socialistických budov kolem. Silný žaludky ale může zaujmout mauzoleum Mao Ce Tunga.


Neprošvihni ještě tohle: Tokio – čím si nás získalo největší město světa


Park se super vyhlídkou na Zakázané město

Nejlepší na celém Pekingu není Zakázaný město, ale výhled na něj zeshora. Jeden takový parádní najdete v parku Jingshan hned za Zakázaným městem. Vstupný stojí směšné 2 juany (cca 6 Kč). Vyšlápnete si malý kopeček a máte pod sebou Zakázané město v celé své ohromnosti jako na dlani.

To ale není jediná věc, na kterou je odsud nádherný výhled. Z parku Jinghsan se dá dohlídnout i na Bílou pagodu v tibetském stylu na jedné straně, čtvrť s moderními mrakodrapy na druhé straně a několik dalších historických budov Pekingu. Můj tip: ještě větší romanťárna je to při západu slunce.

 

Velká čínská zeď

A když už se bavíme o těch megalomanských čínských stavbách z dob dávné historie, Velká čínská zeď nemůže zůstat pozadu. Právě kolem Pekingu je hned několik jejích dochovaných úseků. Jedním takovým je Badaling, který je z Pekingu snadno dostupný. To se rovná nejnavštěvovanější ze všech částí Velké čínské zdi. A taková hodně navštěvovaná památka v Číně vypadá jako dopravní špička v londýnským metru.

To byl důvod, proč jsem se Badalingu vehementně bránila. Ale protože mrzlo až praštělo, prakticky nebylo zbytí a my přece jen nakonec zamířili sem. I přes všechny obavy to ale k našemu milému překvapení s počtem návštěvníků nebylo tak hrozný.

Upřímně, od Velký čínský zdi jsme neměli velká očekávání. Čekali jsme… no, kamennou zeď. Ale stejně jako nás uchvátilo Zakázaný město, tak se Zdí jsme na tom nebyli jinak. Něco tak ohromnýho jsme nikdy před tím neviděli. Já vím, že slovo „ohromný“ už jsem dneska použila několikrát, ale to už prostě k Číně patří. Zeď jsme viděli až tááámhle, jak se jako had klikatila sem a tam skrz vrcholky divoucích hor. A když jsme stáli ve strážní věži, kde na nás fučel únorový ledový vítr, že nám málem zmrzla hlava, hluboce jsme soucítili s vojáky, kteří tu před více jak 2000 lety stály na stráži a vyhlíželi, jestli se neženou na Čínu Mongolové.

 

Král všech čínských měst

Nejen Chrám nebes, Zakázaný město, Velká čínská zeď, náměstí Nebeského klidu, ale i další. To jsou všechno památky tak obřích rozměrů, dávné historie a významných událostí, které nikde jinde nenajdete. Takže nemůžu jinak. Peking je prostě king.

 

  • Tip: Vyrážíš taky do Číny? Věděls, že kvůli cenzuře na internetu se tam nedostaneš na Google, Facebook nebo Youtube? Stáhni si před cestou prográmek Express VPN, který dokáže cenzuru snadno obejít.

Bavil tě článek? Budeme vděční za jeho sdílení. 🙂

Peking je king
Štítky:    

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.