Na dlouhodobém cestování jsou nejlepší ty nečekaný momenty. To, že nikdy nevíte, kdy a kde se zrovna ocitnete. Stejně jako my jsme se v Tokiu zničehonic ocitli doma u paní, která se živila jako gejša a dostali nabídku pro ní pracovat. I přes prvotní předsudky o gejšách jsme si tuhle příležitost nemohli nechat ujít.

A tak se stalo, že jsme úplně náhodou začali pracovat pro jednu ze sedmi jediných zahraničních gejš. A to rovnou první zahraniční gejšu v historii Japonska. Původně Australanka dnes vystupuje pod profesním jménem Sayuki, což prý znamená „průzračné štěstí“. Když jsme si to ale dali do překladače my, přeložilo nám to jako „stroj na výrobu čajových sáčků“. Tak nevíme, komu se co snaží nakecat. 😀 Do Japonska poprvé přijela v jejích 15 letech na studijní pobyt a japonská kultura ji prý tak uchvátila, že už v Japonsku zůstala. Kariéru gejši rozjela před 10-ti lety.

Sayuki a její gejša učednice

A co, že vlastně dělá taková gejša?

Japonská kultura je té naší, evropské, tak strašně vzdálená. Stejně tak svět gejš. Každý si určitě vybaví ženu s bílým make-upem a zdobnou parukou v tradičním japonském kimonu. Co už ale taková paní dělá, to už nikdo moc netuší. Ani my ze začátku ne. Když nám poprvý oznámila, že je gejša, zhrozili jsme se, že budeme pracovat pro prostitutku. Když jsme si ale doplnili vzdělání, o něco jsme se uklidnili.

Původní slovo „geisha“ se skládá ze dvou japonských slov. „Gei“ je označení pro „umění“ a „sha“ znamená „osoba“. Do češtiny můžeme slovo gejša tedy jednoduše přeložit jako umělkyně.

V naší kultuře bych mohla gejšu nejblíž popsat jako bavičku, případně hostesku. Náplní práce gejši totiž je bavit hosty. V praxi to znamená obcházet večírky a bankety nebo i jen malá společenská posezení v čajovnách a starat se o zábavu hostů. Gejša udržuje živou konverzaci, rozlévá hostům saké, vymýšlí zábavné hry. Někdy může provádět čajový ceremoniál. A jako umělkyně musí hlavně ovládat tanec, zpěv a hru na hudební nástroj. Tradiční je hra na shamisen – japonskou tří strunovou kytaru, nebo bubny, v případě Sayuki to byla bambusová flétna. V průběhu večera může být požádána, aby něco z toho předvedla.

K prostituci to má tedy hodně daleko. Jak sama Sayuki prohlásila: „Existuje stovka jednodušších způsobů, jak se vyspat s mužem, než se složitě vypracovávat na gejšu“.

 Jak se žena může stát gejšou

Být gejšou se většinou dědí z matky na dceru. Dcery japonských gejš začínají s výukou už v útlém věku. (Kdysi byly tradiční 3 roky a 3 dny.) Dívka, která se rozhodne sama od sebe, že chce být gejšou, se dostává pod ochranná křídla některé ze starších už zkušených gejš. Ta se stává pro učednici tzv. „geisha mother“ a stará se o ní a dohlíží na veškerou její gejša výuku.

Dívky chodí do speciální školy pro gejši, kde se učí tanci a hudbě. Dále se musí naučit společenské etiketě, konverzaci a čajovým ceremoniálům. Když dívka dosáhne vyššího věku, obchází bankety a pozoruje, jak si počínají starší gejši. Po dosažení věku 21 let (po třech až pěti letech výuky) může být učednice na slavnostním obřadu uznána za plnohodnotnou gejšu. (Celý proces je však mnohem komplikovanější.)

Z taneční lekce gejši učednice

Cesta Sayuki, jakožto ne-Japonky, byla úplně jiná. Ke světu gejš si poprvý přičuchla, když o něm točila dokument pro BBC. V rámci natáčení si prošla komplexním výcvikem na gejšu, který v jejím případě trval 11 měsíců. Čím víc ale pronikala do světa gejš, tím víc sama zatoužila se jednou z nich stát. Po dokončení výcviku podala žádost, aby mohla být prohlášena za právoplatnou gejšu, a ta jí byla uznána.

 

Nic není zadarmo. A být gejšou už vůbec ne

Jestliže se žena rozhodne být gejšou, musí tomu taky něco obětovat. Jedna z věcí jsou peníze. Výuka umění stojí astronomický částky. O nic levnější jsou veškerá líčidla, paruky, hudební nástroje, o šatníku obsahující až 100 (!) kimon ani nemluvě.

Jinou věcí, kterou gejša musí obětovat ze svého osobního života, je manželství. Gejša se smí sházet s kým chce, ale nesmí se vdát. U svých klientů musí neustále vyvolávat dojem svobodné ženy, která by případně mohla být k mání. I Sayuki, která už nepatřila k nejmladším, byla nezadaná bez vyhlídky možnosti na rodinu. Manželství i striktně zakázala všem svým učednicím se slovy, že „si kariéru gejši koneckonců vybraly samy“.

Taneční trénink gejši učednice

 

Jak vypadá běžný den gejši

V dopoledních hodinách odepisuje na e-maily, odpovídá na pozvánky na akce a řeší svou propagaci. Odpoledne trénuje zpěv nebo hru na shamisen a flétnu. Dvakrát týdně vyučuje na univerzitě japonská studia. Když má večer společenskou událost, připravuje se na ní až 2 hodiny předem. Aby toho neměla málo, dělá „geisha mother“ mladé Japonce – gejše učednici, která s námi bydlela.

 

A na čem, že jsme pro ní fachali my?

Náš „pracovní úvazek“ fungoval systémem dobrovolnictví – práce 5 hodin denně 5 dní v týdnu výměnou za ubytování a jídlo. Díky tomu jsme bydleli v ryokanu, tradičním japonském domě s posuvnými dveřmi a rohožemi tatami, v Tokiu a Kamakuře.

Jako úplní zelenáči jsme museli začít tím, že jsme si toho hodně nastudovali – o světě gejš, Sayuki životopis, nabídku jejích služeb apod. Pak jsme pro ní mohli tvořit webovky, psát a upravovat články na Wikipedii, hledat nové dobrovolníky, spravovat účty na rezervačních portálech nemovitostí, které pronajímala. Zážitkem pro mě byl, když jsem pomáhala třídit snad stovku japonských kimon v „kimono room“. Jindy jsem s ní obcházela akce a dělala jí fotografku.

Kromě nás dvou pro ní pracovalo dalších 8 lidí, každý pracoval na něčem jiným – social media, příprava materiálů na přednášky na univerzitě, příprava ubytování pro hosty, hledání sponzorů pro gejšu učednici a spoustu dalšího. Navymýšlela si toho hodně. 🙂

V plném pracovním nasazení

 

Děkujeme, odcházíme…

Díky Sayuki jsme se dostali do míst, kam se lidi běžně nedostanou. Byli jsme v luxusním divadle na hudebním a tanečním vystoupení gejš. Viděli, jak probíhá taneční lekci gejši učednice. Já si vyzkoušela, jak mi sekne japonský kimono. Pokecali si s gejšou učednicí o jejím výcviku. A hlavně. Žili jsme a pracovali s dalšími několika báječnými lidmi, díky kterým jsme měli o zábavu postaráno. 🙂 Prostě celkově zážitek jako blázen. Ale…

S mladou gejšou učednicí v divadle na tradičním gejša představení

Pro Sayuki jsme pracovali něco přes měsíc. Není to nijak závratně dlouho. Ale úplně stačilo a už nikdy víc. To, že Sayuki je první zahraniční gejšou, jí asi vlezlo pěkně na mozek. Tak pokryteckýho a nafrněnýho člověka jsme snad ještě nepotkali. Kromě toho byla naprosto nezorganizovaná, nedokázala vést lidi, ani se o ostatní nezajímala. Viděla jen sama sebe. S takovým člověkem bylo těžký něco řešit.

Tak či tak, vděčíme jí za zkušenost, za její otevřenost a pohled do gejša světa „zevnitř“. Stejně tak jsme vděční, že jsme mohli v Japonsku žít měsíc a půl a nezaplatit skoro ani korunu. A prožít několik týdnů se skvělou partou lidí z dalších koutů světa. A to za to stálo! 🙂

Procházka po podzimním Tokiu

 

Bavil tě článek? Tak ho nezapomeň poslat kolem světa.

Bude ti za to patřit naše dík. 🙂

A jestli tě zajímá o našem zážitku něco víc, neboj se zeptat v komentářích. 🙂 

Pronikli jsme do tajů japonských gejš. Pro jednu z nich jsme pracovali

7 komentářů u „Pronikli jsme do tajů japonských gejš. Pro jednu z nich jsme pracovali

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.