V Číně se nám naskytla obrovská příležitost, která se brzy změnila ve velmi silný a nezapomenutelný zážitek. My dva, zarytí ateisté, jsme si vyzkoušeli život se silně věřícími buddhisty. Tři týdny nám byl domovem Jižní šaolinský chrám, kde nás mniši a dobrovolníci starající se o chrám přijali mezi sebe a sdíleli s námi své životy i svou víru.

Jižní šaolinský chrám, původním názvem Nan Shaolin, se tyčí na hoře ve městě Putian v provincii Fujian na jihu Číny. Chrám sice není největší, ani nejstarší, za to je ale jedním z nejslavnějších chrámů v jižní Číně, a to díky zdejším mnichům zabývající se studiem bojového umění. K chrámu tak patří škola bojového umění, kam se sjíždí chlapci z celé jižní Číny, aby se učili kung fu od těch nejlepších. A to byl i hlavní důvod, proč jsme do chrámu přijeli my. Jen trochu jiným stylem.

 

Kde jsme se tam vzali

V Nan Shaolinu jsme se ocitli společně se Švýcarkou, Izraelcem a dvěma Francouzi jako dobrovolníci (přes program workaway.info) kypící chtíčem pomáhat. S vřelým srdcem nás mezi sebe přijali jak mniši, dalších dvacet dobrovolníků, tak i děti, studenti kung fu.

Měli jsme tu poctu, že jsme byli první zahraniční dobrovolníci v tomhle chrámu, tedy i prvními Čechy vůbec. Všichni ostatní byli Číňané, kteří kvůli své víře a chtíči zasvětit svůj život Buddhovi, opustili svá zaměstnání a domovy. Nadobro se přestěhovali do chrámu, aby tu pomáhali starat se o chrám. Někteří tu tak žili už několik let.

Naše část dobrovolnického zahraničního týmu

Jak vypadal život v buddhistickém chrámu

Fungoval zde systém „výměny“ ubytování a stravy za práci. Pracovali jsme 4-5 hodin denně, 2 hodiny ráno a 2 hodiny odpoledne, a za střechu nad hlavou a jídlo jsme nezaplatili ani korunu. Práce nebyla nijak náročná, pomáhali jsme hlavně na farmě se zeleninou a ovocem – sbírali zeleninu, okopávali záhony, káceli stromy, někdy uklízeli. O víkendech jsme připravovali stánky s jídlem, které se zdarma rozdávalo lidem. Náročnější už bylo to, že jsme pracovali každý den.

Na ubytovně byly pokoje rozděleny na muže a ženy – s přísným zákazem vzájemně se navštěvovat. Stejně tak platil zákaz i pro jakékoliv dotyky mezi mužem a ženou. Což pro nás jako pro pár nebylo moc fajn zjištění.

Strava byla čistě veganská. Jedli jsme jen to, co se vypěstovalo na naší farmě. Což muselo stačit na to, aby se nasytilo kolem sto padesáti hladových krků. Jídlo jsme měli 3x denně a vždy se dohlíželo na to, aby měl každý dostatek.

Pracujeme a ještě zvládáme pózovat turistům

Vražedný vstávání a modlící maraton aneb běžný den dobrovolníků

Lidé žijící v buddhistickém chrámu měli každý den daný jasný režim, který vypadal přesně takhle:

4:30 ráno – vstávačka

5:00 – začínala ranní náboženská ceremonie trvající hodinu

6:30 – snídaně, která se zahajovala modlitbou

7:15 – nástup dobrovolníků, kde se rozdělovala práce. Sraz se zahájil společnou modlitbou.

7:30 – 9:00 / 9:30 – se pracovalo. Když byla práce hotová, všichni společně jsme se pomodlili.

11:00 – oběd, který se opět zahajoval společnou modlitbou.

14:00 – probíhala ceremonie odpouštění hříchů.

14:30 – 16:30 – práce. Když byla práce hotová, pomodlili jsme se.

17:00 – večeře. U tý už jsme se naštěstí nemodlili.

18:00 – byla opět hodinová večerní náboženská ceremonie

Fotku nám poskytl náš spoludobrovolník a kamarád z Izraele – Yohay Zvi
Fotku nám poskytl náš spoludobrovolník a kamarád z Izraele – Yohay Zvi

S šaolinskými mnichy na čaj, kung fu a meditaci

Buddhista nebuddhista, denní režim pro nás platit stejně jako pro všechny ostatní. Naštěstí jsme se ale nemuseli zúčastnit všech ceremonií. Když už jsme tam ale byli, byla by škoda to nezažít. 🙂

Ve volných chvílích jsme jměli o zábavu postaráno. Během pobytu v chrámu jsme byli několikrát pozváni k mnichům na návštěvu, kde nás pohostili čajem, jak se v Číně sluší a patří. Měli jsme tak prostor zeptat se jich na cokoliv co nás na buddhistické filozofii zajímalo. Dlouhé hodiny jsme diskutovali o reinkarnaci, minulých životech nebo zda jde člověk po smrti do nebe či do pekla. Dostalo se nám taky od mnichů i pár lekcí kung fu a meditace.

Jeden den jsme dokonce měli možnost dozvědět se víc o tradiční čínské medicíně přímo od čínského lékaře včetně vyzkoušení si akupunktury na vlastní kůži. Každý večer jsme pak měli hodinovou přednáškou o buddhismu, jen pro nás. Ve všech těchto chvílích nám musel dělat tlumočníka Yang, jeden z dobrovolníků, který jako jediný uměl dobře anglicky, a tak byl zároveň naším průvodcem po celou dobu pobytu.

 

Z pohledu ateistů – jak jsme to vnímali my

Budu upřímná, ze začátku jsme pobyt v Nan Shaolin chrámu nenesli moc dobře. Všechno to modlení, klanění, buddhistická filozofie… to nám zarytým ateistům nic neříkalo. Hlavně zákazy návštěv a vzájemných doteků nám nebyly moc příjemný.

Když jsme ale viděli všechny ty lidi kolem sebe, co to pro ně znamená a jak silná je jejich víra, hodně to s námi udělalo. Ti lidé se účastnili každé ceremonie, každou modlitbu odříkávali se spjatými víčky a procítěným výrazem, klaněli se po každé, když vešli do místnosti se sochou Buddhy. Postupem času jsme jejich víru začali chápat a respektovat.

Hlavně když jsme viděli, jak z nich spokojenost a láska přímo zářila. Stejně tak viditelný byl i jejich klid v duši. Všichni lidé žijící v chrámu byli láskyplní, srdeční, trpěliví a přátelští a snažili se pomáhat druhým. I přesto, že většina z nich neuměla anglicky, a my samozřejmě neuměli (ani pořád neumíme) čínsky, vždycky si k nám našli cestu, jak si vzájemně porozumět.

Výhled na chrám

Líbil se ti článek? Pomoz nám ho šířit dál, sdílej ho se svými přáteli. 🙂

A jestli tě zajímá z šaolinskýho chrámu něco víc, feel free se nás na cokoliv zeptat.

Ať už v komentářích pod článkem nebo nám napiš zprávu. 🙂

Jak jsme v Číně žili s šaolinskými mnichy v buddhistickém chrámu

3 komentáře u „Jak jsme v Číně žili s šaolinskými mnichy v buddhistickém chrámu

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.