Dnes je to přesně půl roku od tý doby, co jsme si sbalili domeček na záda a vyrazili do světa. A protože nejsme žádní troškaři, udělali jsme z toho rovnou cestu kolem půl světa s datem návratu v nedohlednu. Zatím jsme navštívili 7 států, ale jedeme pořád dál a budeme pokračovat, dokud nás to bude bavit.

Od tý doby, co jsme 10. července nasedli na letadlo směr Island s jednosměrnou letenkou, uběhlo bezmála půl roku. Já jsem kvůli vyhlídce dobrodružnýho nestereotypního života nechala studia, Jirka dal výpověď v práci a vybrali si život nejistoty a neznáma. Jediná naše jistota teď je, že ani jednoho nelitujeme a odjezd na cestu kolem světa pro nás bylo tím nejlepší životním rozhodnutím. Jen za tak krátkou dobu jsme poznali, naučili se a zažili takových věcí, které by nás v Praze rozhodně nepotkaly.

Hong Kong

Kde jsme všude byli

Začali jsme na Islandu, který jsme během 6 týdnů objeli stopem kolem dokola. Pak jsme se museli na chvilku rozdělit. Já jsem pokračovala na sever Norska, zatímco Jirka se vrátil zpět do ČR kvůli výhodný pracovní nabídce. Po měsíci odloučení jsme se opět shledali a už zase společně pokračovali stopem přes Finsko, který pro nás bylo jen čtyřdenní rychlovkou, abychom hned na to překročili hranice do Ruska. To jsme za jeden měsíc přejeli napříč Transsibiřskou magistrálou. Dalších 6 týdnů jsme strávili v japonském hlavním městě Tokiu a jeho okolí. Dalších 6 dní jsme bydleli v Hong Kongu. Měsíc jsme strávili na jihu Číny, kde jsme taky oslavili Vánoce a Nový rok. Momentálně jsme si odskočili jen na chvíli na Tchaj-wan, abychom se mohli vrátit na další měsíc zpět do Číny a zúčastnit se oslav Čínskýho novýho roku.

Norsko, souostroví Lofoty

Kde se nám líbilo nejméně

Tímhle tématem začnu, protože je pro nás jednodušší. Jednoznačně totiž můžeme říct, že se nám nelíbilo v Rusku a v Hong Kongu.

V Rusku jsme si připadali jako bychom se vrátili v čase do dob komunismu, protože od tý doby se tu snad nic nezměnilo. V Rusku jsme poznali, jak vypadá špína a chudoba. Tak nějak všechno včetně lidí a rostlin působilo smutným dojmem. Navíc, i přesto, že byl brzký říjen, jsme na vlastní kůži zažili, proč se říká, že je „zima jako na Sibiři“. Rusko jsme opouštěli s pocitem, že už konečně jedeme jinam.

Rusko a Transsibiřská magistrála

Naopak Hong Kong je sice městem bohatým s mnoha pracovními příležitostmi a teplým počasím. Ale protože je jedním z měst s nejvyšší hustotou zalidnění na světě, připadali jsme si tam jako v mraveništi. Mačkali jsme se v davu, na ulicích vládl chaos, na většině místech se linul smrad a válely odpadky, lidé byli sobečtí a každý si všímal jen sám sebe. Na metro se musela čekat fronta a člověk se dostal klidně až do pátýho vlaku. Navíc umístění Hong Kongu na druhý příčce v seznamu nejdražších měst na světě vypovídá o cenách.

A kde se nám naopak líbilo nejvíce

Tokio, hlavní město Japonska, pro nás bylo neskutečným překvapením, a to jen v tom nejlepším světle. Prvotní hrůza ze 38 milionů obyvatel vystřídalo nadšení z chrámů, architektury, věčně usměvavých lidí a množství parků, a to tak moc, že jsme v Tokiu nakonec zůstali měsíc. (Čím si nás Tokio získalo a kolik stál měsíc v jednom z nejdražších měst světa si můžeš přečíst ve starších článcích.)

Za sebe ještě musím jmenovat Norsko, protože to je moje srdcovka, kam se skoro každoročně vracím. Norská příroda je tak úchvatná a rozmanitá, že mě nikdy neomrzí. Takže ani na cestě kolem světa jsem ho nemohla vynechat.

Japonsko, festival Winter Illuminations

A kde je Island?

Určitě jste už slyšeli, že Island je nádherný. S tímhle tvrzením souhlasíme. Příroda je tam vážně překrásná, naprosto unikátní a odlišná od zbytku Evropy (pravděpodobně i světa). My jsme ale z Islandu odjížděli tak trochu konsternovaní. Byli jsme připravení, že na Islandu je draho. Ale, že tam bude tak nechutně draho, že jen – doslova – za jídlo, kempování a jednu jízdu autobusem tam necháme půlku všech našich úspor na celou cestu kolem světa (tzn. 40 – 50 000 Kč za osobu), na to jsme připravení nebyli. A to člověku po propočtu financí prostě tu radost z pobytu zkazí…

Island

Co jsme zažili

Jen za půl roku na cestách jsme nasbírali takových zážitků, že i Frodo Pytlík by nám je mohl závidět. Lezli jsme na ledovec, starali se o lamy, kochali se polární září, pracovali pro gejšu, navštívili školu v Číně, žili v chrámu mezi buddhisty, učili se kung fu a meditaci od šaolinských mnichů. Spali jsme na lávovém poli, ve vagonu nejlevnější třídy v Transsibiřské magistrále s dalšími padesáti Rusy či na podlaze v tradičním japonském ryjokanu. Ochutnali jsme velrybu, uzenýho soba, kuřecí pařáty i žábu. A potkali mnoho báječných a inspirativních lidí. A to je jen zlomek z toho všeho.


Nenech si ujít ani tenhle článek: Worst of – to nejhorší ze 300 dní na cestách


Jak jsme se cítili před odjezdem

Většina párů po roce vztahu řeší spolubydlení, někteří už dokonce svatbu nebo děti. My jsme začali plánovat cestu kolem světa. Protože v tom nejdůležitějším jsme se shodli – v pohledu na život. Že nechceme život přežít, ale prožít. Že nechceme nejkrásnější roky života strávit v kanceláři. Že chceme poznat svět. A že ho chceme poznat spolu.

Když se blížilo datum odletu, mísilo se v nás mnoho pocitů. Nervozita. Nejistota. Smutek, že opouštíme rodinu. Ale zároveň radost, sebevědomí a natěšenost. Nevěděli jsme, co nás čeká. Nevěděli jsme, kde budeme za půl roku. Nevěděli jsme, jak zvládneme být spolu 24 hodin denně. Někteří lidé nás podporovali. Od jiných jsme si vyslechli, že jsme blázni a že jsme za chvilku zpátky. Na negativní postoje a odrazující názory okolí jsme ale nedali. Touha vyrazit vstříc dobrodružstvím a novým zážitkům byla silnější. A tak jsme teď tam, kde jsme. 🙂 

Čína

 A jaké jsou naše pocity teď

Odjet na delší dobu do zahraničí bylo velkým rozhodnutím a jsme rádi, že jsme to udělali. Díky cestování máme prostor věnovat se věcem, na který v Praze čas prostě nebyl. Máme čas na sebevzdělávání. Zlepšujeme se v jazycích. Poznáváme lidi jiných kultur a učíme se chápat jejich mentalitu. A čím víc toho vidíme, tím víc si vážíme toho, co máme v Český republice.

Cestování hlavně zpevnilo náš vztah. I když nám ze začátku chvilku trvalo, než jsme se sehráli, teď už si bez sebe nedokážeme představit ani den. Během cest jsme zažili i několik zkratů a zvratů. Naučili jsme se ale, že každá situace má svý řešení, jen je s úsměvem najít. Teď už víme, že nás jen tak nic nerozhází. Že nejdůležitější je držet spolu. A že spolu zvládneme všechno.

Baví tě co děláme? Podpoř nás lajkem, komentářem nebo sdílením. Ať motivujeme k cestování co nejvíce lidí. 🙂

Chceš taky vyrazit do světa, ale hlodají v tobě otázky? Napiš nám!

Půl roku na cestách – kde jsme byli před tím a kde jsme teď

2 komentáře u „Půl roku na cestách – kde jsme byli před tím a kde jsme teď

  • 13. 02. 2018 (21:00)
    Trvalý odkaz

    Úžasné. Něco takového bych si též přála, ale škola mě nyní baví a dost naplňuje, tak přemýšlím, jak to zkombinovat. 🙂 Moc fandím a přeji mnoho příjemných zážitků. 🙂

    Reagovat
    • 14. 02. 2018 (09:59)
      Trvalý odkaz

      Děkujeme. 🙂 Je super, že tě škola baví. Ale i během studia máš spoustu možností, jak můžeš vycestovat. 🙂 Buď v rámci něj – program Erasmus nebo spoustu dalších možností v podobě výměnných pobytů apod. – anebo pořád máš v létě nějaký 2 – 3 měsíce, který se dají krásně využít k cestování. 🙂

      Reagovat

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.