Jsme zastánci a preferujeme nízkonákladové cestování. Ale taky zastáváme názor, že občas je potřeba si dopřát i luxusnější zážitky. A právě jeden takový na mě čekal na severu Norska… v přístavu. A to v podobě obrovské luxusní lodi zvané Hurtigruten.

Loď Hurtiguten (nebo taky Hurtigruta), kterou jsem si počeštila na Horká krůta, je tradiční dopravní spojení celého NorskaJejí trasa vede podél západního pobřeží země, skrz fjordy, z jižního města Bergen až do Kirkenes úplně na severu, a zase zpátky. V překladu její název znamená “Rychlá cesta” – jednu okružní plavbu o vzdálenosti 5 176 km loď zvládne celkem za 11 dní.

Říká se, že každý Nor by měl absolvovat plavbu na Hurtigruten tam i zpátky minimálně jednou za život. Zatím jsem ale nepotkala jediného Nora, který by to udělal. 🙂

A právě na Hurtigruten jsem čekala ve městě Svolvær, které je centrem souostroví Lofoty. Zvolila jsem si ho, i přes jeho vysokou cenu (85 EUR – mimosezónní cena, bez kajuty), jako dopravní prostředek pro cestování dále na sever Norska, do města Trømso. Prý je to z celé několikatisícové trasy nejkrásnější úsek, protože vede skrz fjordy souostroví Lofoty a Vesterály, takže jsem se měla na co těšit.

Hurtigruten s výhledem na Svolvaer

Vzhůru na palubu!

Když loď připlula do přístavu, spadla mi čelist, až mi zuby zazvonily o asfalt. Čekala jsem velkou loď, ale takovou obrovskou krávu tedy ne. Musela jsem se zlomit v zádech, abych dohlídla na její vršek. Tříbarevná Horká krůta měřila na délku přes 150 metrů a měla 7 pater. To je víc, než panelák, ve kterém bydlím. Loď zakotvila, otevřela nám svoje brány a já vstoupila.

Na naleštěné recepci jsem se zaregistrovala u vyfešákované a usměvavé posádky, svoji krosnu si odložila v místnosti pro zavazadla a mohla si tak jít volně prohlédnout vnitřek lodi. A zuby mi zazvonily o podlahu znovu. Uvnitř Horké krůty se schovávalo přes 700 kajut, konferenční sál, tři restaurace, obchod se suvenýry, dokonce i posilovna a sauna a v posledním patře byl překrásný vyhlídkový salonek.

Vyhlídkový salonek v posledním patře Hurtigruten

Celá loď zaváněla luxusem a komfortem. Všechny prostory lodi byly vybaveny pohodlnými křesílky se stolečky, vyzdobeny obrazy, malbami, pozlacenými doplňky a světýlky a na podlaze zely čistoskvoucí koberce. Čučela jsem na to na všechno jako puk. Tolik parády najednou jsem snad v životě neviděla.

 

Zvedáme kotvy

Ve vyhlídkovém salonku jsem se uvelebila v jednom z křesílek v první řadě, abych měla nejlepší výhled. Po vyplutí a prvním zhoupnutí na vlně se mi trochu zvedl kýbl. Naštěstí byly všude pro jistotu rozmístěné blicí pytlíky. Hodila jsem poslední pohled na Svolvær a pak už se jen kochala fjordy dokud se nesetmělo.

V deset hodin večer nám ženský hlas z reproduktorů oznámil, že na obloze je vidět polární záře. Všichni cestující se vyhrnuli ven, já v davu s nimi. Fučel takový vítr, že mi málem umrzl ksicht. Polární záře byla ale jen takový úzký zelený proužek za horami. Více mě zaujal pohled na to, jak jsme v takové tmě mohli proplouvat skrz docela úzké fjordy. Respekt kapitánovi.

Odebrání se na kutě

I přesto, že jsem se rozhodla pro luxusní zážitek, nic se nemá přehánět. Samostatná kajuta skoro za trojnásobek ceny mi za to nestála. A tak pozdě večer, kdy se všichni odebrali ke spánku do svých kajut, já jsem si rozbalila spacák a natáhla se na měkkou lavici ve vyhlídkovém salonku. Když jsem se rozhlédla kolem, bylo fajn zjištění, že v tom nejsem sama. 

 

Výběr z dobrot a nechutností

Ráno nastal čas sehnat si potravu. Neodolala jsem a v kavárně jsem si koupila snídani. Na výběr tady bylo ze spousta sladkých, salátových či rybích dobrot. Ceny k mému milému překvapení nebyly nijak vyšší, než normálně v obchodech ve městech.

O něco horší překvapení mě čekalo při koupi čaje. Jak už jsem před tím zjistila při čištění zubů, tekla na lodi slaná voda. Že ji ale budou používat i na vaření, to mě nenapadlo. Na Hurtigruten jsem pila ten nejodpornější čaj na světě. Nepomohly ani tři pytlíky cukru. S každým dalším usrknutím se mi stáhl obličej jako kdyby mě někdo vycucl vysavačem.

Je libo film, prohlídka města nebo se chcete jen kochat?

O program cestujících během plavby bylo postaráno. V konferenčním sále se průběžně promítaly dokumenty o Hurtigrutenu a místech, kterými projíždí, a to ve hned čtyřech jazycích. Stejně tak venku dávali průvodci výklad o zajímavostech, které jsme míjeli. Vždy, když jsme někde zakotvili, byla možnost jít ven a prohlédnout si město.

Nebylo ale nad to, užívat si krásného slunečného dne venku na terase lodi a kochat se přenádherným výhledem na fjordy.

Plavba mezi fjordy s výhledem na hory kam se podíváš

Cílové Trømso dosaženo

Po více jak šestnácti hodinách plavby jsme byli konečně v mé cílové destinaci – v Trømso, ve městě daleko na severu Norska. Když jsme připlouvali do města, kapitán nezapomněl, jak je zvykem, zatroubit, aby jsme dali městu patřičně najevo, že připlouváme.

Z terasy lodi byl skvělý výhled na celé Trømso, které je rozděleno fjordem, avšak spojeno více než kilometr dlouhým mostem. Symbolem města je bílá trojúhelníková katedrála Ishavskatedrálem, která je vidět už z dálky. Podepluli jsme most a zakotvili v historickém přístavu.

Horkou krůtu jsem opouštěla jen s těžkým srdcem, avšak s hřejivým pocitem nového a nevšedního dobrodružství. Tato plavba se zařadila na můj pomyslný žebříček nejúžasnějších cestovatelských zážitků. Příště se s ní třeba svezu z jihu až na sever. 🙂

Připlouvání do Tromso

 

A jaký je tvůj nejluxusnější cestovatelský zážitek?

Poděl se o něj do komentářů. 🙂

Hurtigruten aneb Luxusní plavba mezi fjordy s Horkou krůtou
Štítky:    

1 komentář u „Hurtigruten aneb Luxusní plavba mezi fjordy s Horkou krůtou

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.