Úžasná, nádherná, magická a dechberoucí. Země fjordů, hor a trollů. Země, kde zapadá slunce. Země, kde v zimě klesají teploty i na -50°C. Tak přesně tohle je Norsko, naše druhá destinace na cestě kolem světa. Norsko je moje sdrcovka, a tak ho ani tentokrát nemůžeme vynechat.

Protože je to obrovská země, vybrali jsme si k procestování jen jeho severní část za polárním kruhem – souostrovími Lofoty a Vesterály začínaje, vesničkou Polmak daleko na severu konče. Pětitýdenní návštěvu Norska zahajuji na lamí farmě na Vesterálech.

 

Z Islandu rovnou na sever Norska, na Vesterály

Po šesti týdnech jsme opustili Island a letecky se přesunuli do Norska. V Oslu na letišti jsme se bohužel museli rozdělit. Jirka dostal pracovní nabídku, která se neodmítá a musel se kvůli ní na nějakou dobu vrátit zpět do České republiky. Já nasedla na letadlo směrem na sever Norska, až na souostroví Vesterály.

Vestrály, které se skládají z pěti velkých a několika dalších menších ostrovů, leží v severním Norsku cca 300 km za polárním kruhem. I přesto, že se nacházejí hned vedle turisticky profláknutého souostroví Lofoty, jsou Vesterály turisty často opomíjené. Což je škoda, protože příroda je tu minimálně stejně krásná.

Hlavním centrem a zároveň největším městem Vestrálů je Sortland. Většina domů tu je natřena na modro, proto se mu někdy přezdívá „the blue city“.

Příroda v okolí města Sortland, centra Vesterálů

Alpaky alias chlupaté lamy

A právě sem, na souostroví Vestrály, směřovaly moje první kroky. Účelem bylo pomáhat na farmě, kterou jsem si našla přes workaway (dobrovolnický program fungující na principu “výměny” ubytování a jídla za práci). Farma se nacházela nedaleko Sortlandu, v pidi vesničce Vik asi o osmi domech. Ležela v přírodní rezervaci Vikosen přímo u fjordu.

Tuhle farmu jsem vybrala kromě její polohy proto, že tu chovali alpaky. Neboli, jak jsem jim říkala já, chlupaté lamy. Alpaka je domestikovaná, krásně chundelatá lama, která je chovaná pro její kvalitní vlnu.

V Evropě jejich chov není moc rozšířený. V celém Norsku jsou jen tři farmy, které alpaky chovají a já měla to štěstí, že jsem se na jednu z nich dostala. Když si prý farmáři alpaky pořídili, byla to velká událost a v místních novinách jim byly věnovány čtyři stránky! 🙂

 

Jak probíhal den na farmě

Na farmě jsem pobývala dva týdny, které jsem tu strávila kromě farmáře s farmářkou s dalšími osmi dobrovolníky ze všech koutů Evropy a Ameriky. My, dobrovolníci, jsme bydleli ve vlastním menším domku s veškerým vybavením včetně kuchyně a obýváku, takže jsme volný čas mohli trávit všichni spolu. Z oken jsme měli výhled přímo na fjord, ve kterém se občas proháněly velryby, a na ohradu s alpakami. Prost lepší než televize. 🙂

Pracovní doba byla pět dní v týdnu vždy pět hodin denně od devíti do dvou. Protože alpaky byly nedávno ostříhané a jsou to nenáročná a tichá zvířata, vyžadovaly jen minimální péči. Nejčastěji jsme je chytali, protože rády utíkaly. 🙂

Západ slunce nad fjordem, který jsme měli doslova přímo před domem

Naše pomoc spočívala především v manuální a stavební práci – natírání domu, garáže a ohrady, stavba jezírka pro drůbež, stavba kurníku, nahánění koz, demoliční práce nebo příprava stravy pro zvířátka na zimu.

Večer jsme vždy měli společné večeře. Sešli jsme se všichni dohromady, hostitelé i dobrovolníci, ať už u grilu nebo v kuchyni u jednoho velkého stolu a celý večer trávili spolu, vyměňovali si zážitky a povídali si o své kultuře. Farmáři nám vyvařovali tradiční norská jídla včetně např. sobího ragú. 

Demoliční práce 🙂

Pláž jako na Havaji

Protože pracovní doba byla jen do dvou hodin, stále jsme měli celá odpoledne a dva dny v týdnu čas pro sebe. To jsme nejčastěji využívali na cestování po okolí.

Nejkrásnější výlet pro mě byl na nedalekou pláž v Bremmnes. Ve vesničce o pěti domečkách se skrývala nádherná písečná pláž. Pláž s jemným bílým pískem obsypaná velkými i malými mušlemi a omílaná tyrkysově modrým průzračným mořem, za kterým se lemovaly vysoké hory.

Kdyby bylo o 20°C víc, připadala bych si jako na Havaji. Ale ledová voda mě dost rychle ujistila, že jsem pořád v Norsku. 🙂

 

Máš taky nějaké zkušenosti s dobrovolnictvím? Sdílej je do komentářů. 🙂

A jestli se ti článek líbil, nezapomeň ho poslat dál a sdílet s přáteli. 🙂

 

Souostroví Vesterály a farma s chlupatými lamami
Štítky:    

2 komentáře u „Souostroví Vesterály a farma s chlupatými lamami

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.