Když jsme se vypořádali se záludnostmi, který nás potkaly během putování přes východ Islandu, za odměnu na nás na severu čekali doslova přírodní velikáni. Páté největší jezero Islandu, nejmohutnější vodopád Evropy a jeden z největších kráterů svého druhu na světě. Nejen tahle, ale i další místa v jejich blízkém okolí nás naprosto uchvátila, jednak svojí velikostí, jednak svojí jedinečností.

Vodopád Detifoss

Nejmohutnější vodopád v Evropě a jeho brácha

Naším prvním cílem na severu Islandu byl národní park Jökulsárgljúfur (na jeho názvu jsme si zlomili jazyk) se třemi vodopádovými obry včetně toho nejmohutnějšího v Evropě.

Krosili jsme si to k němu autem, které jsme si stopli, po štěrkové cestě skrz placatou vyprahlou krajinu pokrytou akorát černým sopečným prachem. Vypadalo to tam pomalu jak na Sahaře (až na tu barvu a o pár desítek stupňů Celsia míň), až jsme si říkali, kde je tady, kurňa, nějaký vodopád. Přece jen se před námi ale nakonec objevil.

Protože tu nebyl žádný informační stánek nebo jiná tomu podobná budka, hodili jsme krosny do škarpy a vydali se na průzkumy. Hned jako první na ráně byl sám ó velký Dettifoss – nejsilnější, nejmohutnější, nejvodnatější vodopád Evropy. V létě jím proteče až 500 m³ vody za sekundu. Bylo to opravdu HODNĚ vody. A taky pořádný hukot.

Nebyl to ale tenhle velikán, který nás uchvátil, ale jeho 1,5 km vzdálený brácha. Vodopád Selfoss není sice tak známý jako Dettifoss, ale za to mnohem, mnohem krásnější. Jeho proudy vody, který padaly z boční strany kaňonu, se táhly na šířku několika desítek metrů. Velkým plusem Selfossu byla taky jeho (ne)návštěvnost, do této odlehlejší krajiny zavítalo už jen málo turistů.

Vodopád Selfoss

Na řece je ještě další vodopád (respektive dva, ale jeden z nich není přístupný), na ten nám ale nezbyl čas ani energie. Obojí jsme potřebovali ještě na to, abychom se dostali z těch končin a lá Země nikoho, ve kterých jsme se nacházeli. Po hodince stopování se nakonec podařilo a my si to svištěli směrem k jezeru Mývatn.

 

Komáří jezero Mývatn

Mývatn, pátý největší jezero Islandu, se řadí mezi přírodně nejzajímavější a nejnavštěvovanější oblasti země. Vděčí za to svojí unikátní krajině, která zahrnuje i pár tzv. pseudokráterů a hromadu ptáků.

Kvůli čemu si ho ale budeme pamatovat my, tak je množství mušek, který tu lítalo. Ne pro srandu jeho název v překladu znamená komáří (nebo taky muší) jezero. Počet mušek dosahoval asi tak milion na metr čtvereční. Bylo jich tu tolik, že měl člověk pocit, že má mžitky před očima. Ti mrňaví zmetci nám lítali snad do všech dírek, který našli.

Ještě, že to mělo i svoji pozitivní stránku. Mrtvými muškami se v noci živili místní ptáci, a tak jsme se večer mohli těšit přítomnosti několika desítek kachýnek, který se batolily všude po kempu a mušky vyžíraly z trávy.

Kempování u jezera Mývatn

Gastronomický koutek

Ve městečku Reykjahlíd, který je základnou u Mývatnu, jsme taky ochutnali islandskou specialitu – chleba upečený v zemi u geotermálních pramenů po dobu 24 hodin a druh ryby, která žije pouze v Mývatnu. Chleba chutnal trochu jako spálený, ryba byla dobrá. Největším gastronomickým zážitkem pro nás ale byla místní horká čokoláda, která  podle nás byla nejlepší na světě. 🙂


Omrkni i tenhle článek: Pozorování velryb na nejdelším islandském fjordu


Puklina v zemi a zatopené jeskyně

Musíme potvrdit, že příroda v okolí Mývatnu je fakt nádherná a jedinečná. Jeden den jsme se tu vydali na 12 kilometrovou túru.  Trasu jsme si vybrali naslepo, vůbec jsme netušili, co nás čeká. Byli jsme ale příjemně překvapeni. Cesta totiž vedla k velkýmu sopečnýmu kráteru, k Hverfjallu.

Než jsme k němu ale došli, šlapali jsme si to skrz rozličnou islandskou krajinu. Až jsme se ocitli u místa, kde se od sebe vzdalují dvě tektonický desky – Severoamerická a Euroasijská. V praxi to znamená, že je v zemi velká puklina. Vypadá to, jako když se roztrhne zem. 

Ve skále pod puklinou jsme objevily magický místo. Z hromady spadaných kamenů se tu vytvořily dvě malé jeskyně zatopené horkou vodou o teplotě 45°C. Spadaný kameny vypadaly, že drží jen silou vůle. Voda v jeskyňkách byla nočně modrá, ale průzračná a pomalu se z ní linula pára, která díky obsahu síry zbarvovala balvany nad sebou.

Výstup na sopečný kráter největší svého druhu

Šli jsme už jen kousek od jeskyní a pukliny, když se před námi konečně otevřel pohled na naše cílový místo. Sopečný kráter Hverfjall vypadal z dálky jako hromada písku. Z blízka vlastně taky. Přilehlá informační tabule hlásila, že Hverfjall je jedním z největších sopečných kráterů svého druhu na světě. Z jednoho konce na druhý měří 1 km, v obvodu jsme pak naměřili přes 3 km.

Když jsme se vydrápali po příkré cestě na vrchol, naskytl se nám neskutečný výhled. Uvnitř kráteru zela obrovská díra. Když jsme si ale Hverfjall prošli po jeho okraji kolem dokola, mohli jsme se pokochat úchvatnou okolní krajinou.

Z vrcholu kráteru se nám otevíral pohled na samotné jezero Mývatn a jeho pseudokrátery, zelený pole se zkamenělými lávovými útvary, černý pole sopečnýho prachu vypadající jako měsíční krajina, barevná geotermální oblast, ze který stoupala pára, další dva krátery a samozřejmě všudypřítomný hory.

Výhled jak do kráteru, tak jeho okolí byl jedním slovem dechberoucí. Hverfjall pro nás byl jedním z nejlepších zážitků na Islandu. Společně s jeskyněmi v puklině a vodopádem Selfoss ho řadíme mezi nejkrásnější místa, která jsme na Islandu viděli.

Líbil se ti článek? Nezapomeň ho sdílet se svými přáteli. Díky! 🙂

Přírodní velikáni severního Islandu
Štítky:            

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.